Odpoledne míříme do Pístovic. Vysypávám rodinku u chajdy a mizím k Zouvalce. Je stále nehorázné vedro. Rozšiřuji průsek napříč pásem keřů v polích a natahuji osmnáctku. Dělám to do půl těla svlečen a vydatně do sebe hrnu jakýsi broskvový džus. Na drátech elektrického vedení sedí asi stovka hřivnáčů a nad poli se vznášejí dravci – káně lesní, poštolky, občasný pochop a moták lužní. V pět mám nachystáno a sedám do stínu auta. Chytají se vrabci polní. Během dvou hodin jich mám dvacet. Napadá mě natáhnout i dravcovku a pod ní instalovat Arnošta – několika pery olepený plastový model sovy. Působí směšně, ale svoji roli plní. Do půl hodiny kolem něj s křikem krouží pět poštolek. Jedna – mladý samec – se chytá. Jen to chce ještě upravit tuto na alliexpresu kupovanou síť a zmenšit počet polí z pěti na dvě nebo tři.
Stmívá se a krajinu ozařuje dorůstající měsíc. Vítr je teplý. Sedím na židličce a koukám do tmy. V trávě kolem mě pobíhají hraboši. Když chodím přes strniště kontrolovat dravcovku, co chvíli nějakého vidím sedět u díry v zemi, očka jim svítí a ani je nenapadne utíkat. Vyzývavě na tu mě čeká i křeček. V síti se objevuje kudlanka nábožná. Před půlnocí pouštím pod pěvcovkou mix rákosníků se slavíkem tmavým. První rákosník velký se chytá o půlhodiny později. Pak je až do čtyř ráno klid. To se začíná mračit a hrozí déšť. Ještě za tmy balím dravcovku a uklízím Arnošta. Mezi kontrolami dřímu jen tak pod celtou. Rosa nepadá a je teplo. Se čtvrtou se chytají další rákosníci. Než to v šest balím, kroužkuji čtyři rákosníky obecné, čtyři rákosníky zpěvné, dva rákosníky velké, slavíka obecného, dva budníčky větší, pěnici slavíkovou a kontroluji kroužek pěnice hnědokřídlé, který jsem jí dal zhruba před měsícem. Vychází to tak akorát. Když začíná poprchávat, mám už sítě sbaleny a kroužkuji poslední ptáky.
Kudlanka nábožná (Mantis religiosa) – i takový úlovek se dá najít v síti.
V síti sice nic není, ale ranní východ slunce mi to vynahrazuje.
