Čeká mě akce lesní pedagogiky pro základní školu v Lažánkách. Uskutečnit se má kousek od vesnice v místech, kde mají zdejší myslivci chatu a střelnici. Jde o kopeček s názvem Horka (450 m n. m.) lemovaný ze tří stran lesem s výhledem k jihu na vlnící se pole. Děckám budu vykládat něco o ptácích, a abych jim mohl ukázat i nějakého toho opeřence, natáhnu v okolních keřích síť nebo dvě. Abych měl vše včas připraveno, vyjíždím k Lažánkám už večer před akcí.
Brnem právě prochází déšť, ale k Lažánkám přijíždím už pod protrhanou oblohou. Panuje dusno, ale vzduch voní. Vybírám si dvě příhodná místa a mezi keři a stromky čistím dva koridory na dvě osmnáctky. Někdy po sedmé večer mám nataženo, ale sítě zůstávají skasané. S autem stojím kousek od okraje lesa se stolem a lavicí pod starou borovicí. Výhled do polí a dál až k Brnu je nádherný. Natahuji si mezi dva stromy hamaku a nad ni pro jistotu zavěšuji celtu. Sedím pak u stolu, hledím na padající soumrak a na vzdálená světla lemující horizont někde v místech sídlišť Kohoutovice a Vinohrady. Z luk se ozývají křepelky a bekání srnce. Na druhé straně se pasou koně. Nezapomněl jsem ani na lahev červeného. Je teplo, stmívá se pomalu a ještě v půl desáté je vidět. Na oblohu, kde už začaly jiskřit hvězdy, stoupá měsíc. Něco po desáté se jdu zavěsit ke spánku.
Ráno v pět už mám obě sítě roztažené. Obloha je jasná a už od rána je teplo. Chytají se černohlávci, nějaká ta koňadra, modřinka, dvě babky a na obloze pokřikují rorýsi a občas přeletí poštolka. Děcka přicházejí až v půl deváté – celá škola čítající dnes 37 dětí a tři učitele. Na uvítanou jim mohu ukázat krutihlava, který se chytil před chvilkou a který vzorně vztyčil chocholku a ocas a teď rozvážně kroutí hlavou. Na sítě bohužel už svítí slunce a pro ptáky jsou dost viditelné. Během povídání se chytá už jen samec strnada obecného. Ukazuji, jak probíhá kroužkování a k čemu to celé vlastně je. Později ptačí aktivita ustává a v sítích se už nic neobjevuje.
Ale bylo to příjemné dopoledne. Venku je vždy líp než ve škole a všechna ta droboť to dobře ví. Udivila mě svými znalostmi, určili mi většinu ptáků, které jsem jim ukázal na obrázcích. Opekly se buřty a k polednímu jsme se rozloučili. Tak zase někdy.