Víkend v Pístovicích. Je nejvyšší čas ořezat jabloně. V pátek večer mokře sněží a teploty brzy padají pod nulu. Než abych v sobotu ráno mrzl v korunách stromů, tak raději vyjíždím do terénu. Letos prvně to bude Tovačov. Jabloně ještě chvilku počkají. Silnice je po ránu namrzlá, občas se dostávám do lehkého smyku. Pak už frčím po dálnici na Prostějov. Míjím čerpací stanice, na nichž svítí až téměř nesmyslné ceny za pohonné hmoty. Díky válce na Ukrajině atakuje cena benzinu hranici 45 Kč za litr. V Prostějově z dálnice sjíždím a mířím na Dub nad Moravou. Obloha je zatažená, občas vzduchem poletuje sníh. Naštěstí nefouká, konečně nefouká. Zhruba od severu se blížím k polím sousedícím s Hradeckým rybníkem.
Kousek pod Věrovany zastavuji u krajnice. Na poli se pase větší počet labutí. Chci si je prohlédnout. Je jich 108. Krásné, buddhistické číslo. Mladých ve špinavém šatu je 34. V poli kolem postávají volavky popelavé, na hraboše číhá několik kání a na obloze útržkovitě zpívá skřivan. V dálce směrem k Tovačovu vidím v polích čejky a husy. Jedu se tam mrknout.
Parkuji u pomníku, zrovna vydatně chumelí. Nad polem poletuje zhruba 250 čejek smíchaných s několika desítkami špačků. Blíže k rybníku se pasou husy, tundrovky, běločelky a husy velké. Další husy přilétají ze západu a zaletují přímo na hladinu rybníků. Veškeré osazenstvo se brzy zvedá, protože se nad polem objevuje dvojice dospělých orlů mořských. Chumelenice se uklidňuje a já přejíždím k pumpě v Tovačově, abych tu nechal auto. Vydávám se po hrázi na Hradecký rybník.
Několik hoholů, morčáků velkých, chocholaček a pak husy, běločelky, které se zaletují napojit a krátce na to se zase vracejí na pole. Prudce a v přemetech vyklesávají k hladině, letky jim sviští. Je to krásná podívaná. Jedno menší hejno za druhým se tu střídá. Brzy vidím, jak se ke mně po hrázi blíží Luboš Doupal. Máme se tu sejít. Probíráme pak novinky a pokračujeme ke „kříži“. Na zbytcích ledu pobíhají konipasi bílí, mezi trsy rákosu přeletují strnadi rákosní a vrabci polní. Prohlížíme hejno hus na pravé horní části rybníka. Uprostřed hladiny plavou na vodě dva jespáci bojovní. Ani nevím, jestli jsem tento druh někdy pozoroval takhle po způsobu kachen plavat na hluboké vodě. Kromě chocholaček a kachen počítáme třináct ostralek. Na hrázi dál k severu postávají husy velké, dokonce jedna s červeným límcem (K82) Michala Podhrázského. U severního cípu rybníka jsou slyšet čírky obecné, opakovaně nad námi přeletuje pár husic nilských a Luboš nachází jednoho hvízdáka. Oba si libujeme, jak je super, že konečně nefuní silný vítr. Ještě o pár stupínků vyšší teploty a už půjde natáhnout sítě.
Pomalou procházkou trávíme mezi rybníky dvě hodinky. Nakonec se i ta obloha čistí, je tepleji, a já můžu odložit jednu ze svých vrstev oblečení. Loučíme se u pumpy, vyměňujeme si knihy, které jsme si přivezli, ještě na chvilku zajíždíme na pole s čejkami a pak už pokračuju zpět k Vyškovu. Počasí je pěkné, konečně budu moci vyšplhat do korun jabloní a pořádně jim přičísnout kohouty.
Jeden z asi osmi konipasů bílých (Motacilla alba) zdržujících se kolem „kříže“.
Párek afrických vetřelců – husice nilské (Alopochen aegyptiaca).
Opět děkuju za překrásný zápis tentokrát z míst, která znám velmi podrobně. Při čtení jsem si vybavoval veškeré detaily a opravdu jako bych tam byl v tu chvíli s vámi, Roberte…