Za poslední dva dny zase přibylo něco sněhu, ale teplota vyskočila nad nulu a tak sníh taje, je mokro a čvachtavo, a navíc je slunce skryto díky inverzi šedivou nízkou oblačností. Zkrátka žádná sláva. Ty dva tři stupínky nad nulou probraly z mrazivé letargie ptáky. Zpěvem se ozývají koňadry, červenky a kosi, pokřikují brhlíci a šplhavci začali s bubnováním.
Něco před osmou vyjíždím opět k jihu. V mělké vodě Svratky stojí u mostu na Vídeňské tři volavky bílé a čekají na kořist.
Ani tentokrát si neodpouštím oblíbené hnojiště pod Pohořelicemi. Už cestou k němu potkávám první desítku skřivanů, hejno šedesáti konopek a přímo na hnojišti trojici lindušek lučních. Jen co vystoupím z auta, registruji hlasy hejna severských husí. Jsou ode mě asi kilometr na poli a hlasitě si mezi sebou povídají. Beru stativák a podél oplocenky jim jdu kousek naproti. Napřed sto metrů, pak ještě a ještě jednou. I tak je mám stále dost daleko, ale nechci je zbytečně plašit a tak na si je prohlížím zhruba z půlkilometrové vzdálenosti. Je opar a husy jsou dost nahloučeny u sebe. Ozývají se další přeletující skřivani. Jeden se dokonce naplno rozezpíval. Mezi husami opět převládají běločelky (7500 ex.), hus tundrových i velkých je jen několik desítek. U stativáku přešlapuji téměř dvě hodiny. Viditelnost není moc dobrá, ale užívám si volné dopoledne s prvními náznaky jara. Kolem hus posedávají na kůlech oplocenky káně a přímo v hejnu bíle svítí dvojice racků bouřních a jeden bělohlavý. Při zpáteční cestě měkkým sněhem se od hnojiště zvedá snad 150 konopek a před nájezdem na silnici vidím dalších 30 skřivanů.
U cesty na Drnholec, kam se zajíždím mrknout proto, abych zjistil, jestli tu také nejsou nějaké husy, mě čeká jen hejno vrabců polních a ťuhýk šedý. Mezi Dyjí a Mušovskou zdrží není žádná volná hladina a tak pokračuji k hrázi mezi zdrží Mušovskou a Věstonickou.
Plocha volné hladiny je o něco větší než před týdnem. Podél krajnic leží zbytky asi desítky lysek, které tu v hustém provozu neohroženě přecházejí z jedné strany silnice na druhou. Na husy mám smůlu. Je kolem jedenácté, ale na vodě je zase jen asi 60 hus velkých. Slézám pod hráz. Všude kolem se povalují ulity sláviček, kterými se tu potápivé kachny živí. Kachen jsou tu stovky. Nacházím mezi nimi trojici kaholek, hoholku, nějakou tu čírku obecnou, ostralku a hvízdáka. Hoholů je opět přes stovku. Husy se neukazují ani během následující hodinky a tak se jedu mrknout ještě ke hrázi u Dolních Věstonic.
Tady je také oko vodní hladiny našlapané kachnami. Zkrátka drůbežárna s další stovkou hoholů. Cestou kolem vinohradu před Pernou potkávám mezi kvíčalami asi patnáct špačků. To už mířím ke Klentnici, abych jen krátce nahlédl do lomu. A mám štěstí. Zedníčka nacházím po chvilce prohlížení skalních stěn. Dokonce slétává jen kousek ode mě. Krásné setkání.
Poslední kratičká zastávka u hráze, kde jsem byl před dvěma hodinama. Husy se napojit zatím nepřilétly. Tož tak. Je čas k návratu.
Hoholka lední (Clangula hyemalis) na střední nádrži VDNM.
