Minulý týden v sobotu (24.7.) byl na rybníce Rzovák u Dobříkova (UO, PA) pozorován KULÍK PACIFICKÝ (Pluvialis fulva), nový druh pro avifaunu ČR. Hned následujícího rána však podle dalších pozorovatelů pták lokalitu opustil. Šanci připsat si ho do seznamu tak měli opravdu jen ti nejpohotovější. Jedním z lovců druhů, který to nestihl, a to jen kvůli nepojízdnému autu, byl i Pavel Brandl. Ten však pečlivě sledoval situaci kolem kulíka a zjistil, že se jeho pozorování na avifu objevilo i v pozdějších dnech. Záhadně však vždy zmizelo. Neváhal a k rybníku Rzovák vyrazil. No a jeho zarputilost mu přinesla ovoce. Kulíka na stejné lokalitě pozoroval v podvečer 30. 7. Ještě ten den informoval členy klubu 300.
V sobotu vstávám bez konkrétních ptáčkařských plánů. Spíš si říkám, že terén přesunu až do deštivé neděle. Kolem poledního vezeme starší kluky na autobus, který je odváží na tábor. Na oslavu, že jsme se jich na týden zbavili, jedeme s Pepem a s nejmladším synkem na oběd a přecpáváme se vynikající indickou kuchyní. Doma pak zkouším něco dělat na počítači, ale záhy usínám.
Jako po ráně palicí do hlavy se probouzím až po čtvrté odpoledne. Natahuji se pro noťas a v mailech na mě vyskočí eBird Alert v podobě čtyř pozorování kulíka pacifického. Je odpoledne, déšť by měl přijít až v noci. Kdybych teď vyrazil k Dobříkovu, měl bych dobře dvě hodinky na hledání kulíka. Jde o okamžité rozhodnutí, stejně bych už do večera nic kloudného neudělal. Vyjíždím tedy směrem na Svitavy a dál. Na dvou nebo třech místech stojím na semaforem řízeném kyvadlovém provozu. Jde to pomalu, ale hladce a před šestou parkuji kousek od nádraží v Zámrsku. Podle instrukcí kráčím přes louku přímo k posedu v západní části mokřadu. Z jeho okýnek trčí stativáky a objektivy fotoaparátů. Kolegové, se kterými se potkáváme v terénu, mě informují, že před desíti minutami zvedl ptáky z bahen pochop a že od té doby kulíka neviděli. Vyměňujeme si místa, loučíme se a já si chystám stativák.
Před sebou mám polovyschlý mokřad obklopený rákosinami. V mělké vodě plavou desítky labutí, podél břehů postávají volavky bílé a na bahnech se pohybují vodouši bahenní a desítky čírek obecných. Co chvíli je slyšet pisíka, vodouše kropenaté nebo zakvičení chřástala vodního. Je to pěkné místo. Slunce mám vlevo za zády a celá lokalita je pěkně nasvícená. Hledám v místech, která mi kolegové poradili. Nic. Projíždím tedy celý mokřad a poznamenávám si druhy a jejich počty. Seznam bahňáků rozhojňují kulíci říční a bekasiny. Kanálem plave naducaná nutrie, slabě se ozve cvrčilka slavíková a dost daleko na bahnech se pohybuje dvojice mladých slípek.
Znovu projíždím bahna a stativákem se vracím do pravé části mokřadu. Náhle se mi v zorném poli objeví černá hruď kulíka. Mám ho. Chvíli si ho prohlížím a rychle si chystám foťák. Mezi tím přichází na posed Pavel Bergmann. Kulík se mi ztrácí a trvá dost dlouho, než ho zase nacházím. Je nenápadný. Stačí, aby se otočil zády a splývá se svým okolím. Je obezřetný, pohybuje se opatrně a stále se zdá být ve střehu. Oproti kulíkovi zlatému působí subtilnějším dojmem, svrchní strana těla je tmavší a tmavá skvrna na spodině má jiný tvar, zejména co se jejího bílého lemu týče. S Pavlem se vidíme poprvé, ale dva lidé se stejným zájmem bez obtíží naleznou témata, o kterých mohou diskutovat. Máme to stejně.
Zkouším pár dokladových fotek, ale kulík je dost vzdálený. Slunce klesá níž a barví scenérii před námi hřejivými odstíny. Je krásně. Užívám si dokonalých pozorovacích podmínek. Nad vodní hladinou se občas objeví skupina jiřiček, po bahnech poskakuje několik špačků a mezi čírkami nacházím minimálně dvě modré. Kolem osmé se loučím a slézám z posedu. Hned se na mě vrhají komáři, ale pohybem je odháním. Cestou přes louku potkávám dalšího klučíka se stativákem. Stačí jen říct je tam. Kolega se usměje, prohodí, to jste mě teda potěšil a zrychlí směrem k posedu. Vzduch chládne a světla ubývá, snad kulíka včas najde.
Ještě ráno jsem byl přesvědčený, že si tento druh nechám ujít. Přišlo mi to daleko a ona potřeba vyrazit za něčím novým do mého seznamu, už zdaleka není tak intenzivní jako třeba před desíti lety. Vracím se tmou do Brna a provází mě velice příjemný pocit. Těch šest odpoledních a podvečerních hodin, ten trochu živelný twitch mi udělal dobře. Nezbývá než poděkovat Pavlovi Brandlovi za jeho sdílnost a nakažlivé nadšení. Díky Pavle za hezký zážitek.
Všechny fotky dopadly plus minus stejně, jen vzdáleně dokumentačně – kulík pacifický (Pluvialis fulva).
Další skvrna v dáli se znaky kulíka pacifického (Pluvialis fulva).
Nemáš zač Dodine. Mám radost, že ta moje informace našla tolik adresátů, kteří se mohli za výjimečným druhem vypravit – to je síla internetu. A že na nás kulík počkal. Můj nezdařený první pokus dostat se za ním minulý týden po ose taxi – autobus – vlak – kamarád s autem ve stylu Philease Fogga tím dostal pozitivní pointu :-))
Měj se
Pavel