Do třetice v tomto týdnu se ocitám v polích. Aladin ukazuje po většinu noci čerstvý vítr, ale už dávno jsem se přesvědčil, že je blbost bezmezně důvěřovat těmto elektronickým předpovědím. Do důlků v zemi strkám tyčky k osmnástce, kotvím je a natahuji síť. Je fakt, že s ní na jedné straně pásu keřů vítr pěkně mává, ale nemám přehnaná očekávání, že by se ve zbytku dne něco chytilo. To nejdůležitější přijde až nad ránem.
Scénář je stejný jako v předchozích dvou dnech. Sedím v křesílku, pozoruji okolí, vyměňuji několik vetchých lanek u kotev a napadá mě spočítat, kolik nocí jsem tu od roku 2016, kdy jsem tu začal vždy ke konci léta chytat, strávil. Dnešní noc bude mít číslo 54. Bodejť bych si tu za tu dobu už nezvykl. Uvidíme, jaké číslo bude mít noc, kterou to tu letos zakončím.
Nevysoko nade mnou přeletuje dvojice motáků lužních, mladý a starý samec, lehce mávají křídly a letí jako suchozemští rybáci. Už několikrát se mi zdálo, že v poli opět slyším hlas strnada lučního. V jednu chvíli opouští zelený pruh v polehlém ječmeni hned pět ptáků s tímto hlasem. Směřují kus dál do mého pruhu keřů, ale už se mi je nedaří dohledat. Vítr postupně utichá. Přináším si dva černohlávky a jednoho úpolníka. Vysoko na obloze zakřičí rorýs. Je jich 30 a letí k jihu. V Brně už slyšet nejsou.
Měsíc, který už visí na obloze, dnes bude svítit až skoro do půl třetí. Pochybuji, že jeho svit dá šanci k chycení nějaké sově. Přesto jdu po západu slunce dravcovku natáhnout. Oblohou putuje další dvacítka rorýsů. Pak už se jen kochám, pohled k západnímu obzoru neomrzí, stejně tak uhrovitý bledý měsíc a zhmotňující se planety a hvězdy. Je nádherný večer. Popíjím včerejší pinotage z Jižní Afriky a je mi moc dobře. I ta šílená půhodinka končícího dne, kdy vyrážejí na lov komáři, má dnes jen decentní formu. Počítám hlasy křepelek, musí jich být pět nebo šest.
Jdu si na chvíli zdřímnout, o půlnoci spouštím nahrávku a ve dvě přináším prvního rákosníka zpěvného. Až ve čtyři visí v síti dalších několik opeřenců. Život se v keřích probouzí až po páté ranní. To už vykukuje slunce a na Arnoštovi u dravcovky začíná usychat v jeho paprscích rosa. Jak jsem předpokládal, nic se tu nechytilo. Ale pěvcovka mi to vynahrazuje. I druhově je to pěkné – sedmihlásek, cvrčilka zelená, slavík, později mladý ťuhýk, pěnice slavíková. Je dobře.
V sedm už nic nelítá. V poklidu vše balím. Na rozloučenou mi mává křídly pochop, zazpívá strnad obecný a z keřů vyletí kukačka. Tož tak. Snad mě zase příští týden okolnosti vyplivnou na tomto mém pustém ostrově s protahujícími ptáky.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (4 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), pěnice slavíková, vrabec polní, rákosník obecný (10 ex.), rákosník zpěvný (2 ex.), rákosník proužkovaný (3 ex.), rákosník velký (5 ex.), slavík obecný, budníček větší, sedmihlásek hajní, ťuhýk obecný, cvrčilka zelená – 33 ptáků 13 druhů
Elegantní budníček větší (Phylloscopus trochilus).
A mohutnější sedmihlásek hajní (Hippolais icterina).
