Poslední den v roce startuje pod rozjásanou modrou oblohou zalitou sluncem. Nádhera. Jsme v Pístovicích a nic velkého s Pepem podnikat nehodláme. Jen vlezeme do auta a projedeme se krajinou, krajinou, která se za tohoto počasí dá rovnou tisknout na pohlednice.
Směrem přes Ruprechtov a Podomí nabíráme výškové metry. Před Krásenskem je vlevo u silnice zemědělské družstvo. Necháváme auto na kraji polní cesty a jdeme se po strništi projít k blízkému stohu. Ptáci se sice žádní neozývají, ale je nádherně. V závětří balíků slámy dokonce sluneční paprsky mírně hřejí. Nad polem se ukazuje poštolka a v blízkých křovinách objevuji sojku, strnada obecného a dva stehlíky. Krajem silnice pomalounku projíždí pickup se silničáři, kteří každých 30 m zatloukají dlouhé tyče. Pracuje se i na Silvestra.
Chvíli jezdíme kolem Kojálu, vysílače s výškou 340 m. Jsme na vrcholku náhorní plošiny ve výšce 600 m n. m. a v okolní „severské“ krajině se dá občas narazit i na zajímavé zimující druhy. Nedávno tu byla pozorovaná sněhule a já tu před pár lety zastihl hejno konopek žlutozobých. Dnes je tu ale ticho a prázdno.
Na první projevy života narážíme až cestou z Lipovce na Rozstání, v blízkosti pidivesničky Marianín. Cesta tu překonává Marianínský potok, který teče z plochy s nově vysázenými stromky a k SZ míří k okraji lesa, kde je lemován malebnou nivou. Nejprve je to káně lesní kroužící vedle silnice. Přibrzďujeme a všímáme si hejna pěvců přímo na vozovce. Jsou to konopky obecné. Některé přeletují na blízkou vrbu, kde už odpočívá 15 strnadů obecných. Ptáci jsou dokonale nasvícení. Jdeme se projít mezi nově zasázené stromky a ze země vzlétají další a další strnadi obecní – celkem jich počítám přibližně 125. Z okraje lesa se ozývá brhlík a nad námi přeletuje dvojice krkavců. Čím jsem starší, tím mám tato běžná pozorování obyčejných druhů třeba jen pár metrů od domu raději. Pociťuji vzácnou vyrovnanost a radost při procházce lesem s dalekohledem na krku a vůbec mi nevadí, že mám před sebou jen červenku, střízlíka nebo parukářku. Zastavím, sednu si a tiše se dívám kolem. Ten kontakt je léčivý. Příroda kolem se dotýká něčeho v mém nitru a já prožívám satori. Pomíjivé, ale dokonalé.
Hodinu hledáme ve stativáku konopky a strnady na vrbě s pozadím kraje smrkového lesa. Hodinu si užíváme zelenavě hnědého patchworku krajiny zdobené sluncem. Dokonalý den konce roku. Pak už se vracíme do našich nadmořských výšek k běžným silvestrovským starostem.
Mobilovka sluncem rozzářené oblohy s Kojálem.
