Procházím se takhle starým bukovým porostem nedaleko Křtin, když zaregistruji jen asi v sedmimetrové vzdálenosti chlupatou hučku posazenou ve vidlici uschlé ulomené větve ležící na zemi. Ta vidlice trčí do prostoru zhruba metr nad zemí a tou hučkou tvářící se, jako že tam není, je mladý puštík v prachovém peří. Dělám několik kroků blíže, abych pořídil dokumentační fotku. Mládě má přivřené oči a tváří se netečně. Celé dění sleduje z koruny buku dospělý pták, kterého nevidím, ale občas se ozve varovným výkřikem.
Poodcházím a mládě se ulehčeně sesunuje níž ve vidlici. Napřed se o jedno její rameno opírá, ale postupně si do vidlice lehá a sjíždí níž a níž. Pak už mu horní polovina těla visí pod úrovní vidlice a ono zůstává zachyceno pouze za křídlo. Těsně před pádem doširoka otevře oči, zahodí hranou netečnost a překvapeně vzhlédne k přibližující se zemi. Dopadá měkce do starého bukového listí. V klidu se posadí a zase přivře oči. Z koruny blízkého buku se snáší mohutná silueta dospělého puštíka a sedá na větev o nějakých 40 m níže po svahu. Mám ho v úrovni očí. Krásný naducaný rezavý pták mě pozoruje svýma černýma očima. Odcházím, abych nerušil. Bylo to překvapivé, ale příjemné setkání. Stačí jen tiše procházet lesem a dívat se kolem sebe. 🙂
Netečně se tvářící mládě puštíka obecného (Strix aluco).
Mládě v netopýří pozici těsně před pádem.
