Oproti včerejšku tu máme den jako korálek. Obloha je modrá, slunce svítí a sníh se třpytivě leskne. Jen hlava trochu pobolívá, protože nás včera navštívil Tóma Grim, který mi dnes bude dělat parťáka do terénu. Cílem budou pískovny u Tovačova.
Tómu trochu zaskočilo mrazivé počasí. Včera se vrátil z Istanbulu a tak je trochu nalehko a klepe kosu. Půjčuji mu náhradní bundu, kterou vozím v boxu na střeše auta a on si úbor doplňuje barevným šálem, který si omotává kolem hlavy. Společně s tmavými vousy mu to dává vzhled blízkovýchodního turisty.
Na hladině pískovny u Annína kralují lysky, kormoráni a chocholačky. Až posléze nacházíme pár kaholek, jednoho turpana hnědého a potáplici severní. Vzhledem k tomu, že ptáci stále loví ponořeni pod vodou, je docela štěstí si jich všimnout. Před námi se dusí velkou rybou kormorán. Kouká mu ze zobáku její ocas, několikrát se bez úspěchu snaží o její polknutí, ale ryba mu vždy znovu vykoukne ze zobáku. Nakonec ji dáví zpět do vody. Byla nad jeho možnosti. Na jižním konci pískovny loví menší hejno hoholů a mezi kachnami pluje samec zrzohlávky.
Je opravdu nádherně. Škoda, že nám nevyšlo takové počasí i včera. Ťapeme oslnivě bílou vrstvou jiskřícího sněhu k pozorovatelně u Troubecké pískovny. Kolem ostrůvků jsou téměř dvě stovky velkých racků a 60 kormoránů, u druhého břehu plave osm morčáků velkých a od řeky se ozývá ledňáček. Panuje téměř bezvětří a já vstřebávám slunce všemi póry.
Polní cestou přejíždíme k Hradeckému rybníku. Na zasněženém ozimu postávají volavky popelavé a na sloupech hlídkuje dvojice poštolek. Rybník je pod ledem. Na bílé ploše je vidět jen jedna osamělá volavka popelavá a dvojice racků bělohlavých. Tómu vysazuji na autobusovém nádraží, loučíme se a já jedu oklikami po vedlejších silnicích zpět k Vyškovu a do Pístovic.
Turek Tóma s omrzlým nosem působil v Tovačově trochu exoticky.
