Po včerejším výjezdu za ouhorlíkem se mi půl té stejné cesty za noční chytačkou u Vyškova už znovu absolvovat nechtělo. Dopřál jsem si noc v pohodlné posteli a rozhodl se vyjet po ránu na mopedu k Nesytu. Mám to tam rád, dopřeju si další vzduchem chlazenou jízdu na svém letitém bavoráku a na jihu Moravy je vždy šance něco pěkného vidět.
Po probuzení se raději na předpověď počasí moc nedívám. Venku je trochu překvapivě mokro po nočním dešti, obloha je šedivě tmavá a celkově je poměrně chladno a větrno. Nevadí, utírám mokrou motorku, na sedlo za sebe kurtuji ornitobágl a vyjíždím. Za auty se na rychlostní komunikaci k Mikulovu táhne závoj drobných vodních kapek. Každé z předjíždějících aut mě lehce nahodí a na nohách a v botách brzy cítím vlhkost. Směrem k jihu je obloha ještě tmavší a nacucanější vodou.
Lezu na pozorovatelnu na pláži na severním břehu Nesytu. Těsně nad vodní hladinou loví stovky vlaštovek. Vlevo zdobí vodu bílé skvrny labutí, vpravo početná skupina tenkozobců (66 ex.), na protějším břehu jsou shromážděny stovky kachen a čírek, no a všude na mělčinách se pohybují drobní bahňáci. Brzy začíná drobně poprchat. Studeně pofukuje a já jsem rád za krunýř kožené motorkářské bundy i za šátek kolem krku. Pozoruji téměř čtyři desítky vodoušů tmavých na vysokých nohách, postavou i velikostí proměnlivé bojovníky, dvě desítky vodoušů šedých, ale i jednoho břehouše černoocasého a několik pisil. Dole kousek od pozorovatelny zkoumají mezi trsy vegetace svými dlouhými zobáky bahno bekasiny a podezření mám i na vodouše štíhlého. Schválně ho nechávám být a zkouším ho o chvíli později najít znovu. To se daří. Přesto si nejsem určením jistý a raději si ho nepíšu. Početné jsou i zrzohlávky tvořící ostrůvek těl kus dál na hladině a jednotliví lžičáci. Mladý kolpík neustále hlasitě dotírá na svého rodiče a těsně kolem pozorovatelny se pohybuje rodinka mlynaříků. Postupně přestává pršet, ale melancholická atmosféra téměř podzimního dne přetrvává.
Téměř po dvou hodinách se přesouvám na pozorovatelnu u Výtopy. Ptáci jsou tu více vzdáleni, ale zdají se být mnohem početnější, aspoň kachny, husy a racci. Jen husic liščích počítám 58. Mezi nimi si čistí peří i dvojice rybáků velkozobých a spolu s chechťáky odpočívá u břehu i drobný racek malý. Postupně nacházím mezi bahňáky kamenáčka, ale vidět je jen krátce. Objeví se mezi vzdálenou vegetací a zase v ní mizí. Fouká dosti studený vítr. Rákosí, které ještě nedávno žilo malými pěvci, je teď tiché. Jediným viditelným opeřencem je bramborníček hnědý pohupující se daleko na jednom ze stébel. Konečně mi trochu prosychají kalhoty, ale v botách je pořád mokro. Přichází rodinka, která byla tak tichá, že jsem se až polekal, když vystoupali po schodech na pozorovatelnu. Měníme si místa a já odjíždím.
Ještě krátká zastávka na schodech VDNM I u Strachotína, ale právě tu probíhají rybářské závody a z ptáků je vidět jen jedna stále přeletující volavka stříbřitá a několik konipasů bílých. Obloha konečně začíná mít světlejší tóny a než přijíždím domů, je na mnoha místech modrá. Když pak odpoledne sedím v pokoji, zaslechnu otevřenými dveřmi na balkon hlasy vlh. Vybíhám ven a pohledem zachycuji asi 30 ptáků, které hlasitě přeletují přímo nad naším domem. Možná jich mohlo být i více. Také Petr Podzemný následující den na FB vyvěšuje fotku jejich hejna na brněnské obloze. Tož tak, pěkný motovýlet to byl, i s třešinkou nakonec.
Žadonící kolpík, kapky deště a lovící vlaštovky.
