Jestli se chci tento týden vypravit na noc do polí, nezbývá mi, než vyrazit dnes. Nejspíš půjde o jediné noční okno bez deště na nejbližších několik dní. Víkend i začátek týdne zřejmě proprší. Dnes přes Moravu přecházel od JZ nekonečný pruh srážek. Podle předpovědi měl s polednem zmizet, ale protáhl se až do odpoledne. Ne vydatně, ale vytrvale tak většinu dne cedilo. Ochladilo se a pocitově jako by opravdu začal podzim. Zatažená obloha, příšeří, chlad a mokro.
Ještě když stavím sítě, obchází mě od severu mraky, ze kterých visí košťata deště. Čerstvě pofukuje a z keřů se ozývá jen vábení budníčka menšího. Na závětrné straně keřů, na zlatavém strništi, je situace jiná. Stavím tu dravcovku a koukám na pět nebo šest pochopů motajících se kolem. Zbytky slámy mi pod nohama čvachtají, jak jsou nasáklé deštěm. Tož uvidíme, jestli se ještě nezrodí nějaký nečekaný dešťový pruh, uvidíme.
Jako první se skutečně chytá ten nepřetržitě se ozývající El Bunda, jak budníčkovi menšímu při kroužkování na Nesytu říkáme. Další je pak samice rehka zahradního. Jejich čas teprve přijde. Když pak sedím na židličce u auta a v tom chladu cucám plechovku piva, zase mi až na dotek několikrát přiběhnou zajíci. Od dravcovky se ozve jen jedinkrát podrážděný křik poštolky a jednou pochopa. Další reakce na plastového Arnošta nulová.
Tím nejhezčím z celého dne, je představení odehrávající se nad západním obzorem, za který postupně mizí slunce. Ta hra barev, světel a oblačnosti je prostě dokonalá. Fascinovaně hledím tím směrem. Poslední paprsky, červánkovitá břicha stáda beránků a pak už jen vytrácející se světlo dne. Čistá nádhera. Ozve se křepelka, na strništi šustí hraboši, další zajíc přiběhne zjistit, co jsem zač a stmívá se.
Sítě kasám po deváté večer, kdy mám okroužkováno všehovšudy šest drobků. Přicházející večer je chladný a já jsem rád za kousky oblečení, které mi většinou bez užitku leží v autě. Kdybych v noci neměl nataženo, nic by se nestalo. Sítě jsou prázdné. Klidně jsem si to opakované vstávání a procházky s čelovkou mohl ušetřit. Při jedné prohlídce dravcovky kolem mě proletuje kalous, do sítě se mu ale nechce. No nic.
I ráno je obloha zatažená. Tradiční rudý východ slunce se omezuje jen na několik lehce načervenalých mraků. Ani teď se nic nechytá. Dravci jakoby zmizeli. Proto dravcovku balím. Z pěvcovek postupně přináším jen šestnáct pěvců. Radost mi dělá pěnice slavíková a sedmihlásek. Aspoň, že neprší. Balím to tak akorát, abych stihl začátek klouzavé pracovní doby. Překvapuje mě, že při tom množství hrabošů, co mi pobíhají pod nohama, je tu tak málo dravců a sov. Ale nevadí, jezdím sem sice primárně za kroužkováním ptáků, ale těch paralelních benefitů, které mi noci v polích přinášejí, také není málo. Jsem tu sám se svými myšlenkami, s větrem, sluncem a někdy i ptáky. To neomrzí.
odchycené druhy: budníček menší (2 ex.), rehek zahradní, pěnice černohlavá (6 ex.), pěnice slavíková, pěnice hnědokřídlá, rákosník obecný (6 ex.), slavík obecný, kos černý, sedmihlásek hajní, sýkora modřinka (2 ex.) – 22 ptáků 10 druhů
Exoticky vyhlížející mladý kos černý (Turdus merula) přepeřující do dospělého šatu.
Divadlo nad západním obzorem.
Červená břicha beránků.
