Pátek 3. června:
Rok se s rokem schází… zajímavé slovní spojení, při kterém se mi v mysli zhmotňuje představa starého roku předávajícího žezlo sotva odrostlému mladíčkovi, aby předvedl, co v něm je. Starý rok byl již tím pátým v historii límcování hus na Vysočině a jednoznačně se i přes chladné a upršené počasí konce května vydařil. Letošní šestý ročník je pro nás zatím velkou neznámou. Alespoň co se týče počtu límců, které bychom mohli rozdat. Hrubý scénář bude nejspíš kopírovat ročníky předchozí. Navíc se nám letošní termín límcování zase vrací na začátek června, do víkendu s vlídnou předpovědí počasí. Těšíme se, ať to dopadne jakkoliv.
Polojasno, mírný vítr, svěží zeleň okolní krajiny a jediné dva semafory s kyvadlovou dopravou cestou přes Náměšť nad Oslavou. Kluci na zadní sedačce se vydrželi nehádat téměř až do Častotic. Vítá nás známá vesnička s útulnou zahrádkou před hospůdkou a s čerstvě posečeným trávníkem, který na nás čeká. Tentokrát jsme tu první. Kluci hned lezou na trampolínu a my s Pepem si jdeme sednout na Heřmana, který se tu teď čepuje. Každý už tu ví, že se právě tento víkend budou límcovat husy a každý také ví o hnízdě orlů mořských se dvěma mláďaty nedaleko v lese, o kterém nás také spravují. Je krásné odpoledne a sluneční paprsky klesajícího slunce rozsvěcují půllitry s pivem na stolcích před námi. Brzy se objevuje Petr, pak Terka a po pár hodinách Michal s Matesem. Michal přichází s nápadem natáhnout ještě teď sítě na Studeneckém rybníce, abychom tak oddělili zátoku v jeho SZ cípu a ráno měli méně práce.
O málo později brodíme bahnem na rybníce, šeří se, z vody stoupá pára a vzduch chládne. Ze břehu se ozývá cvrčilka říční. Nemá cenu se tu motat v mokrém oblečení, posílen několika pivky pomáhám ostatní svlečen donaha. Náhodný pozorovatel by se asi divil. Za necelou hodinku máme vše připraveno a můžeme se vrátit do hospůdky. Přijíždí Franta. Protentokrát jsme kompletní. Bohužel tu není Jarda Závora. Vzpomínáme na něho, popíjíme, povídáme si, atmosféra je uvolněná, ozývá se smích a v povznesené náladě jdeme spát někdy po půlnoci.
Sobota 4. června:
V devět jsme u Studeneckého rybníka. Mates na loď a ostatní podél břehu tenaty oddělené zátoky. Daří se chytit 10 hus. Čtyři z nich jsou dost velké na límce a dvě dostávají vysílačky. V tak nepočetné sestavě je to pěkný výsledek. Jsme poškrábaní od ostré trávy a popálení od kopřiv, ale spokojení. Na řadě je Dubovec. Rodinku nechávám v karavanu u hospody a jedu sám. Ještě než začínáme stavět sítě u hráze v sousedství rybníka Stejskal, zvedá se vítr, obloha temní a začíná pršet. Z auta pozoruji dešťové koště zametající krajinu kolem Častotic. Déšť je vydatný, ale poměrně brzy odchází. Stavíme pak tenata, rozmísťujeme se po břehu a jde se na věc. Dubovec je dost rozlehlý a na tak velký rybník je nás opravdu málo. Chtělo by to aspoň ještě jednu loď. Výsledkem je jen jedna husa, která si ale odnáší dnešní pátý límec (S53).
Je odpoledne a dostavuje se únava. Pojídáme na základně zahrádky přes hospůdkou v Častoticích a vydáváme se na poslední výjezd k úplně novému rybníku Mišník. Oproti předchozím mělkým páchnoucím rybníkům s navážkou hnoje je Mišník čistý a dost hluboký. Voda je průzračná, chladná a tak tu s chutí zahajuji svoji letošní koupací sezónu. Sítě se nestavějí. Loďka nám jen natlačí dvě rodinky do rákosí mezi ostrůvky, kde některé z hus chytáme. Překvapivě jsou to další čtyři ptáci, což znamená, že jsme letos ještě úspěšnější, než vloni. Celkem máme 15 hus velkých a límec dostává 9 ptáků (S50-S58). Teď už jsme opravdu zralí na odpočinek. Šestý ročník límcování nám vyšel dokonale. Chytilo se dost ptáků a navíc tu kopcovitá krajiny s rybníky vytváří podobné akci dokonale kouzelné kulisy. Jsem rád, že jsem tu zase s rodinkou mohl být.
Nepočetná parta letošních chytačů hus, kvantitu zde tentokrát nahradila kvalita.
S51, letošní druhá husa s novým červeným límcem ze Studeneckého rybníka.
