Únava z nevyspání, ale i euforické pocity štěstí, kdy jsou sítě plné ptáků a kroužkuje se celou noc až do rána. Týden na Sedle se nedá krátce popsat, je nabitý emocemi a neředěnými zážitky, které v člověku zůstanou napořád. Náš týden na začátku října byl jednoduše dokonalý, a to především svým načasováním. Nemohli jsme si vybrat lépe.
Na Sedlo jsme se vypravili s Ondrou přímo z podzimního festivalu ptactva u Nesytu. Nárazový vítr měl takovou sílu, že nám během festivalu umožnil chytit jen několik opeřenců. Ještě silnější vichr řádil v kopcích, a tak jsme celou první noc nechali sítě na Sedle skasané a vstříc spánku jsme se vydali společně s velitelem a Lenkou v kolíbající se a zmítající se bárce stařičké maringotky. A chvílemi to byla opravdu plavba hrozící mořskou nemocí.
Tento zápis ale nechci vést chronologicky. Vedení deníku z našeho týdne se dokonale zhostil Ondra Kauzál a naleznete jej na odchytových stránkách Sedla a brzy jistě i v podobě článku na jeho webu. Chtěl bych zachytit jen několik střípků, které mi utkvěly v paměti, pár okamžiků, které si v hlavě schovám na později a kterými se rád budu v teskných chvílích probírat.
***
Vyčasilo se. Odpoledne si na sebe hodilo tak trochu hippie vestičku indiánského léta. Teď už se ale šeří. Sedím na lavičce před kroužkovací budkou, cucám pivko z plechu a hledím houstnoucím šerem k sedlu. Když dole nejede žádné auto, rozhostí se kolem naprosté, až hmatatelné ticho. Zapaluji si doutníček a vzpomínám na všechny chvíle, které jsem tu v posledních letech prožil. Jsou zvláštně intenzivní, barevnější, snad jsou umocněny stavem, do kterého se tu člověk dostane naprostým minimem spánku a probdělými nocemi. Za chvilku se budou roztahovat sítě. Tmu, která zahalí okolní svět, zaplašíme z prostoru mezi sítěmi silným reflektorem. Kužel jeho nazelenalého světla zamíří nocí k severu a dotýkat se bude ptačích těl putujících do tepla. Nad sjezdovkou se na pár chvil objevuje silueta lelka, pak už se na obloze lesknou první hvězdy.
***
Je daleko po půlnoci. Už několik hodin tahám z třepetajících se pytlíků zavěšených na stěně červenky. Kroužek po kroužku rozdávám, měřím, vážím, ruku zabořím mezi jejich teplá těla, vytahuji další a znovu… Vedle mě sedí Luboš a dělá to samé. Venku svítí silný reflektor a sítě se plní stále dalšími ptáky. Lenka s Ondrou je vytahují a nosí k nám do budky, po desítkách, zpracované ptáky pak venku pouštějí daleko za budkou znovu do tmy. Ptáci, prach a peříčka vířící vzduchem, oči červené z nevyspání, mechanicky opakované pohyby, ubývající kroužky, na stolku kousky ucvaknuté zelené bužírky. Velká noc, fenomén, který se dá zažít jen tady. Stovky ptáků svedených do sítí jižním větrem, mlhou a reflektorem. Poslední se kroužkují už za denního světla, tisíc a víc, hlavně červenky. Konečně jsou sítě i pytlíky prázdné, konečně se můžeme napít dávno studeného čaje s pírky plovoucími po jeho hladině. Vyčerpaní, ale šťastní. To byla jízda! Ranní panák „na červa“ a přemoci se ještě k několika hodinám spojeným s dopoledním odchytem.
***
Pozdní odpoledne. Modrou oblohou běží cáry mraků. Sedíme před budkou. Stíny kolem se prodlužují a my na židličkách nastavujeme tváře posledním lehce hřejivým paprskům podzimního zubatého slunce. Je téměř bezvětří, kolem panuje klid. Popíjíme červené. Ondra vytahuje elektrickou kytaru. Dlouhé tóny stoupají nad sedlo a atmosféra kolem se s nimi mění. Stává se výjimečnou, lehce tesknou, nezapomenutelnou. Ty tóny nás obracejí do našich niter, mlčíme, přemýšlíme. Tichý melancholický koncert pod širým nebem, chvilky usebrání, kontemplace.
***
Další noc se stovkami červenek, plné ruce práce, pytlíky poskakují na hřebících a náhle Ondra od sítí přináší malého budníčka s dlouhým světlým nadočním proužkem. Krátce se odvracíme od kroužkovaných ptáků, bomba! křičíme, konečně Sibiřan!, ale musíme pokračovat v práci. Až mnohem později si konečně můžeme prohlédnout vzácného hosta z daleka a dát si panáka „na nového druha“, budníčka tlustozobého, teprve třetího jedince tohoto druhu zastiženého na našem území. Nádhera! Brzy se dostavuje Pavel, neúnavný pronásledovatel nových druhů, který ještě v noci vyrazil z Prahy, aby si nad ránem mohl budníčka prohlédnout. Musí si to ale odpracovat, a tak nejprve pomáhá ze sítí vyplétat poslední noční opeřence. Celá naše skupinka se před budkou fotí s budníčkem, chladem zčervenalé tváře a peří ve vlasech. Odměna za další probdělou noc, drobná zlatěnka vyrýžovaná z nekonečného proudu řeky táhnoucích ptáků. Pavel odjíždí.
***
Desítky jsou podobných střípků, koncentrovaných emocí, které hned tak nevyblednou. Ať už jsou to noční kontroly, kdy táhnoucí ptáky loví kalousi ušatí a pustovky a v sítích uvíznou tělnaté sluky, ať už jsou to prsty zkřehlé celonočním vyplétáním červenek a nohy zmrzlé v holinách, kdy od pusy stoupá pára a pod nohama chroupe námraza, ať už jsou to večerní besedy v teple budky, když se nic nechytá a vytáhne se kytara a víno, ať už jsou to lidské osudy, do kterých člověk díky malému prostoru a těsnému soužití na Sedle nahlédne, ať už je to řeka ptáků proudící celé dopoledne nad našimi hlavami jižním směrem nebo malinký králíček, který se po okroužkování v noci vrátí k oknu a dlouhé desítky minut zvědavě nahlíží dovnitř, těch drobků vzpomínek, které vždy smetu ze stolu paměti, nasypu si je do úst a znovu je přežvýkám, je nepřeberně a bez váhání se vždy za novými na Sedlo vypravím. Sedlo je fenomén, někdy neletí nic a jindy vás ptáci zasypou. Byla by však obrovská chyba neokusit to na vlastní kůži.
Na Sedle končíme po týdnu s téměř s 3500 okroužkovaných ptáků, sám jich do ringsu musím nacpat 1034. Den po návratu se počasí prudce mění a Sedlo mizí pod sněhem. Dokonce i silnice je uzavřena. Načasování našeho turnusu bylo zkrátka dokonalé. Děkuji celé osádce za krásný týden.
Budníček tlustozobý (Phylloscopus schwarzi) – třetí jedinec tohoto druhu u nás.
Budníček pruhohlavý (Phylloscopus inorntatus) – další ze Sibiřanů zachycený během našeho turnusu.
Bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola) – samec se znaky, které by mohly odpovídat i mnohem vzdálenějšímu druhu.
Zdravím a využiju příležitosti abych poděkoval za zajímavé a krásně napsané článečky.U poslední fotografie došlo k překlepu v popisku.
Děkuji za upozornění, už jsem to napravil. Pěkný den.