Přituhlo. Během této mírné zimy jsem nižším teplotám odvykl a moc se mi ven nechce. Je tu ale poslední den delších zimních prázdnin a chtělo by to konečně zahájit letošní sezónu u „nás na jihu“. Vybavuji se spodky a teplým svetrem navíc a teprve těsně před osmou lezu z baráku. Kousek od zaparkovaného auta právě přilétá do koruny lípy samice žluny zelené. No vida, jsem zvědav, kolik pro letošek nových druhů dnes potkám.
Pod zamračenou oblohou panuje příšeří. Do polí severně od Velkého Dvora sedá asi padesátka hus velkých. Z hlavní silnice pak sjíždím na Novou Ves u Pohořelic a odbočuji k severnímu břehu zdejšího rybníka. Hladina je z velké části pod ledem. Vidět je jen několik racků, přeletuje pár kormoránů a kachen.
Zajímalo by mě, jak to vypadá na dalších rybnících, které jsou vypuštěné. Ještě před koncem roku se tu stále zdržovaly čejky a kolihy. S mrazy ale bahna na dně rybníků zamrzla a teď postává na Starém rybníku jen několik volavek popelavých. S nimi tu poletuje vcelku početná skupina šedivek (56 ex.). Nad hrází se z křídla na křídlo pohupuje luňák červený. Vrkoč je také prázdný, jen čas od času se z výšky ozve hlas běločelek nebo polňaček.
Následující půlhodinu trávím na hrázi mezi Mušovskou zdrží VDNM a Dyjí. Je to tu jako někde na Varangeru. Na okrajích ledu sedí desítky racků bělohlavých a bouřních, na otevřené hladině loví desítky morčáků velkých, o rybky se přetahují racci kolem přepadu a na břehu strnule stojí asi dvacítka volavek bílých. Je vlezlá zima, sedím v autě a koukám pootevřeným okýnkem. Měl bych si konečně pořídit držák na uchycení stativáku na stažené boční okýnko auta. Stejně budu muset nahradit svůj kapesní dalekohled, přes který už taky není pořádně vidět. No, vypadá to, že si nadělím pozdně vánoční dárek. 🙂
K jistotám posledních týdnů patří zedníček ze lomu na kraji Klentnice. Proč se tam také na chvilku nezastavit? Trvá mi to snad jen dvě minuty, než ho objevuji na skalní stěně. Aktivně hledá hmyz v puklinách a škvírách. Když se pak vracím k autu, všímám si mohutného hejna konopek obecných (60 ex.) poletujících nad mladými vinicemi u silnice. Jsou stále v pohybu a chvíli mi trvá, než si je mohu prohlédnout po usednutí na asfaltku. Záhy je ale zvedá projíždějící auto. Brzy je ale střídá menší hejnko (6 ex.), které si můžu prohlédnout mnohem déle. K mé velké radosti jsou to žlutozobky, které jsem vloni vůbec neviděl.
Opouštím ojíněná horská úbočí Pálavy a klesám dolů k Novomlýnské zdrži. Od hráze počítám 63 roháčů a 58 morčáků velkých. Pak pokračuji po opuštěném břehu směrem na Šakvice. Postupně potkávám asi dvacítku kopřivek, čtyřicet čírek obecných, potáplici malou a potáplici severní. Lysek jsou stovky. Po zamrzlé polní cestě se dostávám ke Strachotínu. U hráze jsou další dvě potáplice severní. V tom ledovém počasí se mi nechce hledat sněhule, na které jsem si také myslel.
Poslední zastávka je na hrázi u Dolních Věstonic. Na Novomlýnské zdrži jsou desítky lysek, chocholaček a hoholů. Zajímavější je cípek Věstonické zdrže mezi ostrůvky a břehem, kde počítám 34 morčáků malých.
Každý chce vyrvat úlovek tomu druhému, nedají si pokoj a nedají, holt racci.
