Blíží se doba zimních výjezdů do polí pod Pálavou za severskými husami. Po většinu roku jsem dával přednost sítím před dalekohledem a tak si dnes chci dopřát pořádný nefalšovaný birdwatching, abych si to zase připomněl a přivykl. Už se na to hledání a prohlížení husích hejn moc těším.
Ještě před odjezdem přesně netuším, kde dnes začít, ale pak si říkám, že to vezmu od podlahy a najíždím na dálnici, ze které odbočuji až u Strachotína. Slunce vyšlo teprve před necelou půlhodinkou, obloha je po jasné měsíční noci vysoká a rodící se den má kouzlo babího léta.
Pastvisko, hvízdavé hlasy špačků a přelety volavek a kormoránů. Z pozorovatelny, na jejímž spodním schůdku si zkoušeli zuby bobři, je celý mokřad přede mnou zalit ranními paprsky slunce. Zprvu se zdá být laguna téměř prázdná, ale s plynoucím časem přibývá i ptáků. Je to i tím postřehem a očima mladších let, které se překvapivě odněkud vynořují a dělají mi doprovod. S kejháním přetahují desítky hus velkých, ve vodě postávají volavky bílé a popelavé a na kraji hejna čírek obecných plavou vodouši tmaví. Vodu před sebou propichují zobáky rychlostí šicích strojů. Přilétá se podívat volavka stříbřitá, z rákosí se nesměle ozývají sýkořice a kvičení chřástala vodního, dlouhé cí strnadů rákosních a vábení budníčků menších. Je tu krásně. Na špičce uschlého stromu na kraji lesa přistál strakapoud prostřední, kolem trsu rákosí se honí tři ledňáčci a na obloze se kolébá z křídla na křídlo luňák červený. Hodinka tady utekla jako nic.
Mlýnský rybník u Lednice se zdá být prázdný. Jen podél rákosových břehů stojí volavky popelavé. Jsou téměř ve stejných rozestupech i pozicích a působí jako umělé sochy. Vprostřed hladiny odpočívá 140 hus velkých (bez límců) a kousek od nich šmejdí zobáky pod vodou lžičáci (30 ex.).
Další zastávka je mezi Prostředním a Hlohoveckým rybníkem. Na Prostředním je jen několik roháčů (6 ex.) a potápka malá, Hlohovecký ale nabízí zvláště kolem ostrůvku početnější ptačí osazenstvo – jsou tu desítky poláků velkých, desítka roháčů, stromy v hnízdní kolonii obsazené kormorány (20 ex.), a vidět jsou i tři zrzohlávky a samec hvízdáka v krycím šatě.
Bahna vypuštěných výtažníků kolem Včelínku prohledávají konipasi bílí (10 ex.) a pět kulíků říčních.
Pozorovatelna na břehu Nesytu, kousek od Výtopy, působí jako ukazovák vztyčený prudkému západnímu větru. Voda v rybníce po deštích stoupla, mělčiny ustoupily, a na tom zbytku je stále vidět několik bahňáků. Radost mi dělají mimo jiné dva jespáci šedí a minimálně tři kulíci píseční. Podél břehů jsou roztahané husy velké – odhadem 800 ex.
Množství a hustota lidí kolem pozorovatelny u Sedlece je pro samotáře děsivá. Probíhá tu nějaký festival. Stohy kol a hrozny cyklistických dresů při ochutnávce zdejších vín. Nad rákosinami mění tvar černé mraky špaččích těl. Zkouším dělat pár fotek, ale je to tragédie. Foťák mi po včerejší noci u Vyškova nastavuje ve všech režimech nesmyslně krátký čas uzávěrky (1/8000 s). Jen při plně manuálním režimu se dá trochu fotit, ale neustále musím hýbat časem. Jsem zvědavý, jestli to nějak dokážu rozchodit bez nutnosti servisu.
Nová železniční stanice naproti váhovně už je hotová. V závětří cestou k lávkám se dokáže slunce opírat do zad s letní intenzitou. Na mělčinách jsou stovky hus, stovka čejek a nízko nad rákosím loví asi 30 převážně krátkoocasých (mladých) vlaštovek. Svačina a jede se dál.
Nový rybník u Sedlece je až na jednu březňačku prázdný a Dolní Mušlovský je vypuštěný a jeho vyschlé dno zarůstá vysokou lebedou. K Novomlýnské zdrži to není přes Bulhary zase tak daleko. I tady proudí po břehu mezi Dolními Mlýny a Šakvicemi podél nesčetných rybářů davy turistů. Hladina je tu rozhoupaná a moc toho vidět není. Teprve na jedné mělčině u Šakvic potkávám čtyři jespáky obecné a dva kulíky písečné. Dost daleko odpočívá na vodě s chechťáky mladý racek malý a nedaleko nich poletuje rybák obecný. Ještě pisík u Strachotína a tím je výčet zdejších zajímavostí kompletní. Racci na klaccích podél hráze k Dolním Věstonicím jsou všichni bez odečítáků. Tím posledním, co chci ještě absolvovat, je výšlap po pravém břehu Dyje proti proudu od Mušovské zdrže VDNM směrem na Drnholec. Vítr nabírá na síle, ale už se mi nezdá tak ledový. Překvapuje mě počet potápek malých – od hráze k laguně u Drnholce jich plave minimálně 50. Početní jsou tu i roháči, desítky labutí a jako zajímavost dobře živená nutrie na kraji rákosí a mohutně rostlá želva nádherná na vyčnívajícím pahýlu. Sedm hodin v terénu bylo fajn. A důvodem k tomu, že jsem vyjel ven, je birdwatching. Nedivím se, že této zálibě přichází na chuť stále více lidí. A je to tak dobře.
Partička vrabců polních (Passer montanus) na okapech u hráze Nesytu.
Nepatrný výřez z hejna špačků obecných (Sturnus vulgaris) předvádějícího vzdušné obrazce turistům u Nesytu.
