Ale kdeže. Žádné pikantnosti tu nenajdete. Dobře vím, že při představě osmnáctky si vybavíme nejspíš dívku v rozpuku mládí. Byť jsem nadpis volil schválně trochu matoucí, v kontextu tohoto birderského webu půjde o něco trochu jiného. Tentokrát se jedná o pěvcovku, tedy o japonskou nárazovou sítí s okem o hraně 16 mm a délkou 18 metrů určenou k odchytu drobných pěvců. Právě s tímto jednoduchým zařízením jsem trávil dvě noci, z pátku na sobotu a ze soboty na neděli, a nejen noci, ale také nádherné večery a kouzelné východy slunce. Sám v polích jižně od Vyškova. Připadal jsem si po ty dva večery jako trosečník na ostrově. Sice v dosahu lidí, ale nádherně sám.
V těchto dnech naplno běží tah rákosníků zpěvných a já bych se ho rád dotknul právě prostřednictvím jedné osmnáctky. Pruh keřovité vegetace jdoucí v polích mimo města a vesnice jsem příčně přetnul jedním průsekem a v něm v pátek večer osmnáctku natáhl. Na severu se pode mnou rozkládá Vyškova a na jihovýchodě terén klesá k Vážanům. Jsem v malém sedélku mezi lány polí, vytahuji stolek, židličku, kroužkovatelskou výbavu a dalekohledem prohlížím okolí.
Vypadá to na příjemný večer, oblohou plují mraky, slunce klesá k obzoru a nízko nad terénem se pohupuje několik pochopů, kolem prolétá mladý moták lužní a mezi elektrickými dráty a řepkovým strništěm se přelévá sedmisethlavé hejno špačků. Jeden ze špačků má svrchu část křídla a hřbet zářivě bílé. Ze sítě nosím pěnice černohlavé a hnědokřídlé, mladé kosy, konopku, zvonka a jednoho nejspíš místního starého rákosníka zpěvného. Západní obzor se barví do červenooranžova a výš přechází do chladných modrých tónů. Z vyškovského letiště ke mně burácivě doléhá tvrdý nářez nějakého rockového fesťáků. Otevírám merlot z Chile, vdechuji vůni zralého obilí a poslouchám křepelky. Dva zajíci si ze mě dělají legraci a zkoušejí, jak moc se ke mně mohou přiblížit.
O půlnoci pouštím u sítě nahrávku mixu hlasových projevů rákosníka zpěvného. Obloha se postupně úplně čistí, mléčnou dráhou letí souhvězdí Labutě a nad ránem, kdy se kolem čtvrté hodiny začínají chytat první noční tahouni, je klid už i od rockerů. Rosou chodím na kontroly co hodinu. Vychází slunce a do šesté hodiny kroužkuji tři rákosníky zpěvné (1x 1K, 2x +1K), dva rákosníky velké a cvrčilku slavíkovou. Pak už se v síti zase objevují denní druhy ozvláštněné nádherným samcem ťuhýka obecného.
Po ránu se objevuje Franta Kopecký. Balíme a jedeme se podívat k rybníkům u Záhlinic. Ze zajímavějších druhů potkáváme dvojici mladých bukáčků na Němčickém rybníce a na Svárovském nějaké ty bahňáky, starého orla mořského, desítky rybáků obecných a exotickou labuť černou. Franta pokračuje k severu na Krčmaň a já se vracím do Pístovic na oběd, krátce si zdřímnout a ukázat se klukům, aby věděli, jak vypadá tatínek.
Pozdě odpoledne se znovu vracím do polí a opět roztahuji svoji osmnáctku. Chytají se zvonci, kroužkuji dvojici ťuhýků a opět pěnici hnědokřídlou a černohlavou. S končícím dnem se ale na poli, vedle kterého sedím, objevuje trojice kombajnů a hltavě se pouští do spásání dozrálého ječmene. Jejich stroje hučí a pole se zahaluje do kouře a prachu, který pohlcuje i zapadající slunce. Představa noci trávené v těsné blízkosti žacích strojů mi radost nedělá. S příchodem tmy se naštěstí kombajny vytrácejí a slyšet už jsou jen křepelky. Dokonce ani rockeři po včerejší divoké noci nedokážou chytit druhý dech a jejich muzika záhy skomírá.
Dopíjím merlot a noční obloha je opět jako ta včerejší. Lehám pod širák a pozoruji hvězdy. Občas se mezi nimi objeví proužek meteoru.
S půlnocí pouštím opět nahrávku s přidaným zpěvem slavíka tmavého. S čelovkou pak pravidelně brouzdám rosou na kontroly. Ve tři ráno se nad severozápadním obzorem rozbliká bouře. Desítky blesků kmitají tmavým shlukem oblačnosti. Pro jistotu balím spacák a celtu, ale bouře je naštěstí daleko. První ptáci se opět objevují v síti se čtvrtou ranní. Rákosníků tentokrát přibývá – obecných je pět (1x 1K, 4x +1K), zpěvných dokonce jedenáct (7x 1K, 4x +1K) a k tomu jeden velký. S rozechvěním ze sítě v pět ráno vytahuji hodně tmavého slavíka. Žádný z těch devíti, které jsem posledně kroužkoval u Nesytu, nebyl tak tmavý, ale pravda křídelní formule je nelítostná – jde o slavíka obecného, byť přiletěl za hlasem slavíka tmavého. Ve stejném poli sítě uvízl také mladý, pestře kropenatý lejsek šedý. S prvními pěnicemi hnědokřídlými síť stahuji a balím. Ptáky mám oměřené, zvážené, teď si ještě ověřit, do jaké míry odpovídají naměřená data druhové determinaci. Když kroužkuji poslední ptáky, zhmotňuje se všudypřítomné extatické křepelčí vrrííí v ptáka, prolétajícího teď už vyklizeným koridorem po síti. Několik metrů za zády vyskakují nad trávu honící se rezaví hranostaji. Nádherný pobyt na pustém ostrově uprostřed polí pro tentokrát končí. Díky osmnáctce, se kterou jsem tu trávil dvě noci, jsem odchytil a kroužkoval 72 ptáků. Kdoví, kdy se sem zase budu moci vrátit? Kéž by to bylo co nejdříve.
Jediná osmnáctka natažená napříč pásem keřovité vegetace v polích mi poskytla zábavu na dvě noci.
Mladý slavík obecný (Luscinia megarhynchos) se nechal zlákat nahrávkou zpěvu slavíka tmavého.
Pestrý vzhled mladého lejska šedého (Muscicapa striata) mě překvapil.
