Pátek 29. prosince:
Čekají mě dva dny v terénu, předpověď počasí je příznivá, navíc bych se měl setkat s kamarády ve sklípku v Mikulově. Zkrátka samé příjemné vyhlídky. Z Brna vyjíždím ještě za šera kolem sedmé ranní. Cestou se rozednívá. Kolem půl osmé jsem pod Pohořelicemi. Obzor směrem k Novomlýnským nádržím je tečkovaná hejny husí. V několika vlnách se rozletují směrem k západu. Dokonalá podívaná na pozadí oblohy načervenalé východem slunce. Odhadem jich musí být kolem dvaceti tisíc. Opouštím pole v blízkosti oblíbeného hnojiště a pokračuji k nádržím.
Na hrázi pod Pasohlávkami jsem v půl osmé. Hladinu Věstonické zdrže opouštějí poslední hejna hus, z ostrůvků se rozletují velcí racci a kavky. Z poloostrůvku pod propustí přeletuje podél hráze postupně sedm hrdliček východních. Jejich lokální populace tu zdárně prosperuje už několikátý rok. Tento druh vlastně splňuje všechny podmínky k tomu, aby byl zanesen do seznamu druhů ČR. 
Frčím pak do Mikulova převzít klíče od ubytování a něco po deváté se zastavuji pod Pavlovem u Novomlýnské zdrže VDNM . Ve společnosti kachen a lysek se tu tentokrát zdržuje asi 340 hvízdáků eurasijských.
V půl desáté už stojím na dně lomu na kraji Klentnice. Od 10 do 12 hodin jsme takto s dalšími kamarády obsadili několik míst od Soutěsky po Mikulov, abychom zkusili zjistit, kolik zedníčků tu může zimovat. Slunce už visí na obloze a pomaloučku rozpouští jinovatku ležící ve vysoké vrstvě všude kolem. Nad lomem se několikrát objevuje krahujec, zakráká pár krkavců a přelétne osamělý hlas stehlíka či větší skupina kvíčal. Zedníček se neukazuje, ale zase tolik to nevadí. Vyhřívám se ve slunečních paprscích a užívám si nádherného dne. Až v 11:25 zedníček náhle přilétá od Klentnice. Přeletuje pak stěnou koupající se ve sluneční záři, a ve škvírách hledá potravu. Je to paráda, pozorovat toho exotického pěvce ve stativovém dalekohledu. Ještě krátce po dvanácté, kdy odjíždím, prohledává stěny lomu.
Dalším cílem je hospoda v Ivani, kde se scházíme s většinou těch, se kterými budeme tvořit večerní partičku ve sklípku. Obsluha je výjimečně pomalá a tak hospodu opouštíme až po druhé odpolední. Opět se rozjíždíme po okolí, abychom využili poslední chvíle denního světla. Chci se mrknout k rybníkům u Pohořelic, ale poté, co tankuji u blízké pumpy, registruji obrovské hejno hus motajících se ve vzduchu a přistávajících do pole západně od Vrkoče.
Sedí na zvlněném ozimu hned vedle rybníka. Odhaduji jich asi 7 tisíc, ale později se s další částí naší partičky, která shodou okolností kouká do stejného hejna z druhé strany, shodujeme, že jich muselo být přes 10 tisíc. Husy mám po slunci a jsou neuvěřitelně klidné. Nereagují ani na dvojici projíždějících cyklistů ve své těsné blízkosti (jedním z nich je Honza Bina). Jedná se čistě o běločelky s několika desítkami hus velkých. Daří se mi přečíst žlutý límec husy velké H479, která ho dostala v Maďarsku, a pak odečítám černý límec běločelky – KS1. Ten je mnohem zajímavější, protože se jedná o samce starého 4 roky, který límec nafasoval začátkem roku 2014 v Nizozemsku. Do 4.1.2015 se pohyboval po Nizozemsku a Německu, pak byl odečten 24.1.2016 v Karcagu v Maďarsku a teď, téměř po dvou letech si užívá mírnou zimu u nás na jihu Moravy.
Po čtvrté odpolední se scházíme všichni na ubytovně v Mikulově. Děláme časovou osu výskytu zedníčka – byli dva. Jeden trávil celé dopoledne v Soutěsce a druhý pendloval mezi Sirotčím hrádkem a lomem na kraji Klentnice. Chtělo by to ale více lidí, aby bylo pokryto více vhodných míst, kde by se zedníčci mohli zdržovat. Třeba to klapne v lednu či v březnu, kdy se podobná akce znovu uskuteční.
V šest už se usazujeme ve sklípku pod Kozím Hrádkem. Pod námi svítí Mikulov a nad námi hvězdná obloha. Noc bude mrazivá, ale to nás trápit nemusí.
Jeden ze zedníčků skalních (Tichodroma muraria) zimujících na Pálavě.
Sobota 30. prosince:
Postupně se vracíme k životu. Venku už svítí slunce, ale je to mrazivá krása. Beze spěchu se loučíme, přejeme si vydařený nový rok a rozjíždíme se opět do terénu. Chci se podívat kolem Novomlýnské zdrže, pak na schody u Strachotína a když bude dost času, tak i po husách.
Dole pod Pavlovem sedí na poli dospělý orel mořský a po chvilce kolem proletuje další, tentokrát nedospělý pták. Hladina dolní nádrže je klidná, panuje téměř bezvětří. Vznáší se na ní siluety kachen, občasný roháč či morčák velký. Od hráze v Nových Mlýnech je vidět také asi 20 kopřivek obecných. Kus dál směrem k Šakvicím se dost daleko od břehu objevuje potáplice malá.
Projíždím Šakvicemi, abych mrknul ještě na břeh nádrže západně od dědiny. Na betonových schodech v dáli sedí pohromadě pět orlů mořských. Pak mi zvoní telefon. Neznámá čísla většinou nezvedám, ale tentokrát udělám výjimku. A dělám dobře. Volá Tomáš Baldrián, že mají s kamarády podezření na racka velkého na ledě mezi racky v JV cípku Mušovské zdrže. Neváhám. Šlapu na plyn. Projíždím Strachotín, Dolní a Horní Věstonice, na hrázi míjím kluky u racka a rychle parkuji o kus dál na místě s rozšířenou vozovkou u přelivu hráze. Stativák na rameno, na druhé foťák a rychle za ostatními. Racci odpočívají na tenkém ledě, který tu včera ještě nebyl. K ostatním mi zbývá ještě několik desítek metrů, ale už tu zvědavost dál nedokážu překonávat, chystám stativák a projíždím racky. Je tam! Nádherný RACEK VELKÝ. Neuvěřitelné. Zatímco se jeden pták v současné době zdržuje na Rozkoši ve východních Čechách, druhý pták se přiletěl podívat k nám na jih Moravy. Přicházím ke klukům. Jsou stejně nadšení jako já. Fotí racka vzdáleného necelých 50 m a volají kolegům, kteří by se mohli vyskytovat v okolí. Prohlížím si onoho ptáka v šatu druhé zimy, který se k nám zatoulal kdoví odkud, dělám také několik cvaků a i já volám na několik telefonních čísel. Racek se zvedá z ledu, dělá krátký okruh po okolí a zase sedá na led. Pak se opět pouští do očisty stejně jako před chvílí. S rackem trávím příští půldruhé hodiny. Chlapi, kteří ho objevili, už odjeli a další je střídají. Už jsem se smířil s tím, že mi v tomto roce žádný nový druh u nás do seznamu nepřibude a hele, den před koncem roku jsem se přece jen dočkal.
Ještě jednou se vracím ke schodům u Strachotína, ale začalo nepříjemně foukat. Je zima a sněhule se někam skryly. No nic. Teď už můžu vyrazit za rodinkou do Pístovic. Setkání s kamarády ve sklípku doprovázené dokonalým počasím a nádhernými opeřenci se vydařilo na jedničku.
Racek velký (Larus ichthyaetus) se věnoval většinu času úpravě peří.
Ještě jednou racek velký (Larus ichthyaetus).
