Někdy uprostřed týdne mi volal Vašek John, že se od neděle 22.11. zdržuje u Nezideru kachnice bělohlavá a jestli se za ní nechci jet další sobotu podívat. Že vezme auto a zkusí sehnat ještě nějaké zájemce. No proč ne?, říkám si. Proč si zase jednou za čas nezatwitcheřit? Samotného by mě tam jet nenapadlo, ale v příjemné společnosti by to mohla být prima akce. Vezme to celou sobotu a proto musím nejdřív dostat doma opušťák. Daří se, děcka mají v sobotu odpoledne nějakou předvánoční akci. Teď ještě, aby byla kachnice hlášena i ve čtvrtek a nejlépe v pátek a můžeme vyrazit. Pozorování kachnice se skutečně na stránkách rakouského klubu 300 objevuje i z pátku. Jsme domluveni na sedmou u hlavního vlakového nádraží v Brně. Budeme tři, s Paulinou, která je z Polska, bude osádka našeho auta dokonce mezinárodní.
Se sobotním ránem přichází studeně vlezlé počasí. Z Brna vyjíždíme s půlhodinovým zpožděním. Příšeří panuje i po rozednění. Doplňuje ho občasný drobný déšť a místy poměrně hustá mlha. Ale cesta odsýpá rychle. Trasu, kterou přes Kitsee objíždíme jediný úsek rakouské dálnice, mám natrénovanou z google maps. Vše jde hladce. Pak už jedeme klasickou trasou: Gattendorf – Zurndorf – Mönchhof – Frauenkirchen – Apetlon. Jen to počasí je mizerné. Když projíždíme kolem vrtulí větrných elektráren, tak se nám i ty nejbližší rozpouštějí v mlze. Po předním skle se stále míhají stěrače.
Parkujeme jižně od Lange Lacke. Je syrovo, mlhavo, hustě poprchává. Kachnice byla pozorována vždy v západní části jezera. Okolní step je nasosaná vodou. Loví nad ní piliši, krásní šedí samci i hnědé samice s bílým kostřecem. Míříme k první pozorovatelně vlevo, od které to máme nejblíže k vodní hladině. Na té jsou vidět siluety husí, kachen a lžičáků. Se stativákem je výhled lepší, ale světla je hodně málo. Lžičáků jsou stovky, zvláště jsou nahlučeni na jedné mělčině, čírek obecných je stejné množství. Ostralek budou tak dvě desítky, k tomu desítka hvízdáků. Jednotlivě nebo v malých skupinách se zdržují husy velké. Občas kolem nás prolétne hejno asi třiceti konopek žlutozobých. Projíždím ptáky zleva doprava. Z většiny vzdálenějších ptáků jsou patrny skutečně jen tmavé siluety. Máme ale neuvěřitelné štěstí. Trvá to jen několik minut, když ji vidím – shrbený tvar těla, mohutný hrbatý zobák a tmavobíle pruhovaná hlava. Daleko pro fotodokumentaci, ale blízko k pozorování máme před sebou samici nebo mladého ptáka kachnice bělohlavé. Pravověrný twitcher by teď odškrtl tento druh ze svého seznamu a jel by domů. To by nám ale bylo líto. Kachnice intenzivně loví. Polovinu doby tráví pod vodou. Teprve po půldruhé hodině si skládá hlavu na záda, vztyčuje delší ocas a odpočívá. Nad stepí se třepetají poštolky, ozývají se kolihy a kolem přelétá pochop. Na topolech sedí skupina kvíčal. Do blízkého vinohradu opakovaně sedají konopky žlutozobé a hledají na zemi potravu. Dává se do nás zima. Jsme mokří a jsme tu už dvě hodiny. Mezitím se tu ukázala další trojice birderů.
Jedeme se ještě mrknout k Tadtenu, jestli nezahlédneme nějakého dropa. V polích tu stojí voda. Spíše to tu připomíná mokřad. Jižně od Andau nalézáme na strništi hejno hus. Jde o zhruba dvě tisícovky běločelek s nějakou tou desítkou hus velkých. Brzy nám je ale plaší auto a pak traktorista. Odlétají dál do mlhy, kde už se nedají prohlédnout. Znovu poprchává. Někde před Fauenkirchen míjíme na drátě u silnice dřemlíka. Cestou zpět řídím já. Do Brna přijíždíme už po tmě, i když je teprve půl páté. Mise byla splněna. Loučím se a děkuji oběma spolucestovatelům za fajn výlet.
Kolegové při úspěšném hledání kachnice bělohlavé – Vašek John a Paulina Piasecka.
Úsměvná dokumentační fotka demonstrující spíše podmínky pozorování, než ptáka samotného. Se značnou dávkou představivosti je na spodním pravém výřezu patrná pruhovaná hlava kachnice bělohlavé (Oxyura leucocephala) a její u kořene zduřelý zobák.
