Déšť a chlad, počasí posledních dnů. Minulý týden pak déšť tak vydatný, že místy přišly i povodně. Dnes je ale po ránu obloha čistá a svítí slunce. Už v noci bylo jasno, ale chladné ráno předznamenává krásný den babího léta. Než se pustím do nějaké práce, chci se projet na motorce. Na sedlo za sebe kurtuju ornitobágl a vyrážím k jihu. Je krásně, ani moc nefouká, jasná obloha a lehce hřejivé sluneční paprsky.
Parkuji na hrázi Novomlýnské zdrže VDNM, na začátku schodů u Strachotína. Betonové stupně jsou obsazeny desítkami rybářů, kteří tu mají dnes nějakou soutěž. Z keříku se ozývá vábení budníčka menšího a právě jimi protahují skoro tři desítky modřinek. Lehce zvlněná hladina nádrže je prázdná. Jen v dálce, na torzu suchého dubu vyčnívajícího nad hladinu, sedí asi desítka kormoránů a místy svítí na vodě racek bělohlavý. Je fakt příjemně. Na kraji dědiny se přelévá mezi zahradami domů tisícihlavé hejno špačků a na plůtku dělá dřepy rehek domácí. Pozoruji rybáře a říkám si, jak skrovná je výbava birdera oproti té jejich.
Šlapu po hrázi směrem k nejsevernějšímu cípu nádrže. Až na pěvce v zahradách kolem vody nic není. Když už jsem v místech, kde jsme před lety chytili výrečka se slovenským kroužkem, blíží se proti mně chlapík v zeleném. Poznávám ho až přichází blíž – kolega ptáčkař. Říká, že v polích viděl nějaké louže, ale nemá potřebnou optiku. Já mám na zádech stativák, jdeme tedy mrknout ještě kousek blíž Šakvicím. V poli na oranici pozorujeme hejnko čejek s několika bojovníky a alpinami. To už se do nás slunce pěkně opírá a vzduch těsně nad zemí se začíná tetelit. Po půlhodince společné observace se loučíme. Kolem přeletuje hejnko konopek, ozve se skřivan a z nesklizených vinohradů duní plašiče špačků.
Byla to pěkná procházka, ale když už jsem tady, zajíždím ještě k Rakvicím. V poli severozápadně od Trkmanského Dvora stojí voda. Zdržují se tu asi tři stovky čejek a mezi nimi jsou vidět opět bojovníci (3 ex.), jespáci obecní (12 ex.) a přibližně tři desítky bekasin. Pěkné. Objevuje se dvojice pochopů, slunce hřeje, já postávám u stativáku a kolem poletují vlákna babího léta. Nechci být pesimista, ale je možné, že tohle bude jeden z posledních motovýletů letošního roku. Příští víkend nastupuju týdenní službu na Sedle a kdoví, jak bude vypadat počasí po návratu.
Tož tak, je jedna po poledni a práce volá. Při zpáteční cestě překonávám 18 tisíc kilometrů, které jsem už na své motorce od jejího koupení ujel. Není to nic světoborného, jsem spíše sváteční řidič, ale i tak… Domů se vracím s prvníma kapkama deště.
Jeden vrabec polní (Passer montanus) z těch desítek na kraji Strachotína.
Na motorce u polní louže nedaleko Rakvic.
