Vloni jsme si někdy v druhé půlce dubna dopřáli s rodinkou krásný výlet údolím Ŕíčky od Hádeckého rybníka k jeskyni Švédův stůl a pak k Pekárně. Počasí bylo dokonale jarní, v lese koberce kvetoucích květů a celý sbor ptačích hlasů. Šli jsme to tehdy bosí, na ohništi před Švédovým stolem jsme opekli špekáčky a ona poklidná atmosféra jarního vonícího lesa nás okouzlila.
Proto jsme se rozhodli si to zopakovat. Navíc jsme s Pepem pojali tento výlet i ptáčkařsky. Jak jinak? Nebral jsem si dalekohled a tak jsem jí až na parkovišti oznámil, že ona se svým dalekohledem bude tentokrát mýma očima a já budu jejíma ušima. Jsem zvědavý, kolik toho uvidíme a uslyšíme.
Je krásně, slunce svítí a hřeje, zouvám se a ťapu bosý. Hned na začátku cesty zapisuji zpívajícího kosa, konipasa bílého poletujícího nad loukou a konipasa horského zdržujícího se u říčky. Pak přidávám všudypřítomný hlas pěnkavy a hlasitý zpěv střízlíka. Ptačí druhy se navlékají jeden za druhým jako korálek ke korálku. Ze smrků pokřikuje tu králíček ohnivý (ten častěji), tu králíček obecný. Z lesa jazzuje červenka, sólo si vystřihne pěnice černohlavá, tvrdě to z korun komentuje dlask a chraplavě hřivnáč. Pak jsou tu typické hlasy listnatého lesa, ke kterým patří budníček lesní a lejsek bělokrký.
Přicházíme ke Švédovu stolu. Josef táhl posledních několik stovek metrů suchý kmínek a ten teď porcuje na drobná polínka. Rozděláváme malý ohýnek, ohříváme špízy, které Pepe včera připravil, vaříme čaj a mě napadá natáhnout mezi dvojici klenů hamaku, na které se postupně všichni střídáme. Je nádherně. Vzduch je chladivě čistý a voní a světlo procházející mladým listovím v korunách stromů kreslí a uklidňuje. Nad námi hlasitě zpívá lejsek bělokrký, přilétá se mrknout strakapoud velký a od řeky doplachtí stužka nápěvu šoupálka dlouhoprstého. Kolem nás chodí občasné skupinky turistů a dole pokřikují z turistické cesty cyklisti. Více než po dvou hodinách kluci čůrají na zbytky dohasínajících uhlíků, které poléváme ještě vodou z čutory.
Cestou zpět vyprávím klukům příběhy Roalda Dahla a za chvilku jsme u hospůdky za rybníkem. V zápisníku mám 29 druhů ptáků. Po limonádě a ledňácích nasedáme do auta. Posledním, třicátým druhem, je vlaštovka poletující nad loukou. Paráda. Tohle si musíme nejpozději za rok zase zopakovat.
Výhled ze Švédova stolu na jarně zelený les.
