Koncem léta trávím vždy nějakou tu noc v polích nad Vyškovem, nahazuji svoji osmnáctku síť a lovím střípky z nočního tahu pěvců. Každoročně to bývá minimálně 10 nocí v terénu, ale třeba v roce 2020 jsem tu na zemi vedle auta probděl nocí devatenáct. Letos se mi do tohoto mého oblíbeného období trefil měsíční pobyt v Gruzii, a tak jsem u svého pásu keřů prochytal zatím jen tři noci. Doma jsem už dva týdny a prozatím jsem k Zouvalce nezamířil. Není to proto, že bych nechtěl, ale okolnosti mě tak trochu držely na uzdě. Porouchal se mi věrný Molenda, kterého jsem hned po návratu odvezl do servisu. Nenapadlo mě, že se oprava protáhne a v rakvi na jeho střeše jsem nechal tyčky k sítím, kotvy, plastového Arnošta, a další chytačské propriety. No, a ve volných chvílích mi nezbylo než se věnoval birdingu.
S tím, jak se pobyt Molendy v servisu stále protahoval, se moje nervozita stupňovala a před několika dny dosáhla vrcholu. Půjčil jsem si od máti malou fábku a vydal jsem se tajně do servisu vykrást svého Molendu. Stál tam za plotem, tak jsem si nepozorovaně vše potřebné přestěhoval do škodovky, počkal jsem den dva na lepší předpověď, a ku příležitosti státního svátku jsem vyrazil stále ještě v té drobné fábce konečně do polí.
Moje netrpělivost a zbrklost se projevila hned po příjezdu. Nejen, že prudký vítr mocně hučel v keřích, ale postupně se horšila předpověď, podle které mělo většinu noci pršet. Ach jo. Stejně jsem natáhl pěvcovku a do závětří keřového pásu i dravcovku. Sám jsem si vlezl do závětří za auto, a pozoroval dravce svahující nad blízkým polem, osamělé vlaštovky, přeletující skřivany a ťuhýka šedého lovícího z elektrických drátů. Poštolky okatě ignorovaly Arnošta u dravcovky a mě zima vyhnala do auta. Kratičký den mi na rozloučenou poslal několik slunečních paprsků prasklinou těsně nad obzorem a pak už se nad západním horizontem začaly převalovat těžké tmavé, jen lehce načervenalé mraky plné deště. Vítr se trochu utišil, a tak jsem přece jen rozdal kroužky dvojici budníčků menších, dvěma černohlávkům a července. Meteoradar ukazoval blížící se déšť, proto jsem obě sítě stáhl, Arnošta jsem uklidil do sucha, sklopil jsem si sedačku a natáhl se. Dešťové kapky brzy začali bubnovat na střechu auta. Cucal jsem červené, poslouchal rádio a doufal, že se počasí aspoň ráno umoudří.
V jednu po půlnoci jsem šel pustit pod pěvcovku nahrávku. Stále drobně pršelo. Budíka jsem nastavil na pátou. Tou dobou ještě občas spadlo pár kapek, tak jsem pěvcovku roztáhl. Ještě v polovině srpna se rozednívalo už po čtvrté ranní a hlavní nápor ptáků přišel s hodinou pátou. Dnes se ptáci v síti začali objevovat až v půl sedmé. Bohudík za to. Oblačnost přece jen řídla a vítr nezesiloval. Kroužkoval jsem červenky, budníčky menší, několik krásných rehků zahradních. Objevili se dva budníčci větší, králíček ohnivý, střízlík, na obloze byly slyšet kvíčaly a hlasy krkavců a postupně se dokonce ukázalo slunce. Díky volnu, které jsem si naordinoval, jsem nemusel nikam spěchat a u keřů jsem zůstal až do půl desáté. Během těch tří ranních hodin jsem rozdal asi třicet kousků hliníku. Po sedmi týdnech jsem zase kroužkoval. Spokojenost a vyrovnanost mě provázely cestou zpět do Brna. Předpověď na další dny je dost mizerná, ale pořád ještě mám pár dní volna. Třeba by to mohlo ještě klapnout.
odchycené druhy: pěnice černohlavá (5 ex.), budníček menší (10 ex.), budníček větší (2 ex.), červenka obecná (7 ex.), rehek zahradní (3 ex.), králíček ohnivý, střízlík obecný, sýkora koňadra (2 ex.) – 31 ptáků 8 druhů
Budníček menší (Phylloscopus collybita) – tohle ráno nejpočetnější pták v síti.
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) – naopak nejkrásnější pták v síti.
