K jihu táhnou lelci. Několik jich bylo chyceno na Červenohorském sedle a několik už hlásí kolegové kroužkovatelé. Takhle brzy jsem to sice ještě nezkoušel, ale ten týden do data, kdy jsem v jiných letech byl s jejich odchytem úspěšný, snad tolik neznamená. Hlavní je, že nemá pršet, vítr má být na noc klidný a měsíc se dostane v podobě tenoučkého couvajícího srpku nad obzor až nad ránem.
Vyjíždím na kraj Brna a chci zajet na okraj louky sevřené ze tří stran lesem, kde obvykle parkuji i spím. Louka je ale od polní cesty oddělena vysokým valem navezené hlíny. Dál se tedy nedostanu. Sama louka je zarostlá metr vysokým dřevnatým býlím. Nejprve uvažuji o tom, že bych se na to dnes vykašlal, ale když už jsem tady.. Molendu nechávám na kraji lesa a vybaven mačetou, sítěmi, tyčemi a hřeby jdu vysekávat pro bahňákovky dva koridory do tvaru přibližně pravoúhlého písmene V. Je dusno, pot ze mě leje, ale kolem půl sedmé stojí sítě vzorně v pozoru připraveny na lelky.
Plechovka vychlazeného pivka ve mně mizí během chvilky. Sedám k autu na židličku a pozoruji ptáky i výletníky, kteří mě míjí po turistické značce. Trochu kazím zábavu dvojici z oktávky, která se hned po zaparkování na sebe vrhá přímo na kapotě s grifem zkušených pornoherců. Naštěstí brzy registrují pootevírané dveře Molendy a mě sedícího v jeho stínu. Znovu skáčou do auta a odjíždějí, aby našli vhodnější místo.
Šeří se a z lesa se začíná ozývat nepříliš vzdálené houkání výra. No vida, toho jsem tu nikdy neslyšel. V osm je šero tak akorát na to, abych pod sítěmi pustil lelčí vrčení. Dalekohledem z blízkého posedu pak projíždím louku, ale žádný lelek se neobjevuje. To není dobré znamení.
Síť zůstává prázdná i další dvě kontroly. To už je tma, obloha bliká hvězdami, cvrčci a další hmyzáci začali koncertovat a blízké město se projevuje zřetelnou, ale oproti dni podstatně tišší zvukovou kulisou.
Noc je teplá. Podřimuji vedle auta, pozoruji hvězdy a světla letadel a chodím kontrolovat sítě. V těch se pohupují jen kobylky, občasná kudlanka a můry kladoucí do jejích vláken svá vajíčka. Později v noci už není slyšet výra, ale nahradil ho puštík.
V pět se začíná tma pomaloučku rozpouštět. Sítě jsou prázdné. V šest balím. Říkal jsem si, že jsem tu asi trochu dřív. První lelci nejspíš táhnou po frekventovanějších migračních trasách a v širší frontě poputují k jihu později. Uvidíme, za týden nebo o něco později, jsem tu zase.
Ilustrační fotka lelka lesního (Caprimulgus europaeus) kroužkovaného na stejném místě v loňském roce.
