Teplota vyskočila oproti včerejšku o několik stupňů a hned je ten obraz přicházejícího jara skutečnější. Snídám svůj hrnek kafe se suchým krajícem chleba a dlouho s malým Jožkou honíme po igelitovém ubruse v kuchyni kostky. Rodinka zůstává celý následující týden tady v Pístovicích, zatímco já se budu k večeru vracet do Brna. Říkám si, že by nebylo špatné se ještě dnes mrknout k rybníkům u Lednice. Začátkem března se tam na tahu vždy ve větších počtech objevují husy polní a bývá mezi nimi i nějaký ten límec. Včerejší hejno u Tovačova, ve kterém polňačky převládaly, mě upozornilo, že jejich doba přichází a já bych je nerad propásl. Pepe je naštěstí chápavá manželka a propustku mi vystavuje bez čekání. Jedu!
Začít chci u Nesytu a v deset dopoledne už šplhám na pozorovatelnu nejblíže Sedleci. Hladina rybníka je prázdná a částečně už snížena. Jsou vidět husy velké, husice liščí a hoholi. Přejíždím k pozorovatelně na pláži. Odsud můžu všechny ty pestrobarevné husice sečíst – jejich 36! Hoholi jsou rozptýleni po celém rybníku, stále se potápějí a je jich ke třem desítkám. Zatím je v rákosí i v aleji topolů ticho, ale je to na spadnutí. Úplně cítím, jako by se každou chvíli měly provalit hráze jara a celé okolí pak zaplaví ptačí zpěv a všechny odstíny zelené. Když slézám z pozorovatelny, přilétají z polí další tři husice liščí.
Blížím se pak k hrázi rybníka, když někde od Výtopy přilétá na hladinu menší hejno husí. Parkuji, vytahuji stativák a zjišťuji, že před sebou mám 190 běločelek, 40 majestátných hus polních, ale také onu druhou jihomoravskou bernešku tmavou této zimy. Nedaleko břehu je také skupina šedesáti hus velkých, které se drží zvlášť. Překvapuje mě dvojice myslivců s flintou přes rameno, kteří obcházejí rybník po vnitřní straně rákosí. Bezostyšně se pohybují po ploše NPR a jen doufám, že si všimli, že už pominula doba lovu hus.
Nechávám auto na hrázi a jdu se projít dál směrem k Výtopě. Sevřené hejno severských hus tu mám mnohem blíže, než dřív. Berneška tmavá s nataženým krkem nervózně plave sem a tam, mnohem rychleji než okolní husy, opakovaně se ozývá svým drsným krruk a její černé tělo s drobným černým zobáčkem a hranatou hlavou je dost nápadné. Zkouším udělat pár dokumentačních fotek. Na třetí pozorovatelnu v řadě už ani nelezu, ale o chvilku později si prohlížím hladinu Výtopy – stovka poláků velkých, dvacítka čírek obecných, několik párů husy velké, kachny a lysky. Co nevidět už tu bude zpívat modráček. Mé bloumání v okolí rybníka trvá téměř dvě hodiny. Nad hrází letí právě luňák červený, když odjíždím dál.
Na topolech u výtažníků pod Nesytem zpívají desítky špačků a když pak zastavuji na hrázi Hlohoveckého rybníka, vítá mě zpěvem konipas bílý. Prohlížím si kolonii kormoránů na ostrůvku, když u mě zastavuje Vilém Vyhnálek s dcerkou. Bavíme se o chytání, plánujeme nějakou společnou akci na bahňáky a já si ověřuji, že na žádném z lednických rybníků ještě husy ve větších počtech nejsou. Tak fajn, ještě si chvíli počkám. Budu za vzorného otce a aspoň se dřív vrátím domů.
Cestou se ještě zastavuji na podmáčeném poli u Blučiny. Doba bahňáků se blíží. Už teď sedí na ostrůvcích velké loužek čtyři čejky a kolem pobíhají konipasi bílí. Několikrát se také ozývá linduška luční. Týden, čtrnáct dní a je to tady. Tak teď už ale rychle zpátky.
Dokumentační koláž bernešky tmavé (Branta bernicla) z Nesytu.
