27. září
Zdá se, že je tu babí léto. Rána jsou chladná s jinovatkou v trávě a k polednímu se teploty šplhají pod modrou oblohou k 15°C. Tento víkend máme setkání s několika kamarády, co jsme spolu před dvaceti lety v Praze válčili. Svoláno je do rekreačního areálu ve Vizovicích a jelikož je pěkné počasí, tak bereme i caparty a manželky.
Naše cesta vede v těsné blízkosti Hulína. Byl by to hřích nezastavit se na chvíli v polích. Za Kroměříží sjíždíme z dálnice a pokračujeme na Břest. V poli jižně od vesnice si všímám volavek a dravců. Kousek se vracíme a sjíždíme po polní cestě ke stohu slámy. Za ním sedí 45 volavek bílých, 36 volavek popelavých a postupně počítáme asi dvacítku kání. Hned ta první, která nám krouží nad hlavou je bělochvostá. Rychle pořizuji dokumentační obrázky a Pepe si může do svého birdlistu připsat nový druh.
Přejíždíme k Němčicím. Na poli předvádějí své vzdušné tance špačci v hejnu. Pak sedají na sloupy vysokého napětí. Přibývají další volavky, poštolky a káně lesní v termice. Pak zajíždíme kousek dál od silnice. Kluci vybíhají do polí, hážou po sobě hroudy a my s Pepem projíždíme okolí stativákem. Kolem přeletuje raroh, osamělý pochop a nakonec přistává na čerstvé ornici luňák červený. Během hodinky v polích jsme viděli asi padesát kání a šest druhů dravců. Paráda. Teď můžeme najet zase na dálnici a pokračovat k Vizovicím.
29. září
Cestou zpět ze setkání se opět zastavujeme v polích mezi Pravčicemi a Němčicemi. Dopolední slunečné počasí se ale mění. Kopce na východě jsou zahaleny v jakýsi oblačný závoj, který připomíná déšť. Ze stejného směru fouká čerstvý studený vítr.
Tentokrát začínáme s několika doupňáky a volavkami popelavými. Káně lesní většinou sedí na zemi a čekají. Když některá objeví stoupavý termický proud, hned se za ní pustí i další a pak jich osm nebo deset krouží výš a výš a nechávají se unášet větrem. Přejíždíme o kousek dál a vypouštíme ven synky. Ti pak pobíhají neúnavně kolem. Ve stativáku objevujeme nedaleko na poli sedícího raroha a ve velké dálce přeletující čejky a další doupňáky. Kolem proletují dvě vlaštovky a opět jeden pochop. Na sloupech hřadují špačci. Ledový vítr nás vyhání asi po hodince, ale to nevadí. I tak to bylo příjemné zastavení.
Káně bělochvostá (Buteo rufinus) byla prvním dravcem, který nad námi u Břestu zakroužil.
