Prázdninové a víkendové akce se skládaly jedna za druhou a já začínám pociťovat abstinenční příznaky po takovém tom klasickém birdingu se stativákem na rameni a foťákem v ruce. Obloha je tmavá, nacucaná vodou a její hráze přetékají. Nedá se ale nic dělat, ven musím. Těsně před rozedněním jsem u Strachotína, abych byl co nejdříve zase zpět. Nastal čas tahu bahňáků, ale zdá se, že je jich letos jen poskrovnu – spíše jednotlivci a menší skupinky ptáků. Zdejší hráz Novomlýnské zdrže bývá touto dobou velice vhodná k jejich pozorování. Ptáci se tu cítí jako na mořském pobřeží, pobíhají po betonových schodcích, sbírají potravu a mnohdy se doslova proplétají pod nohama rybářů. V minulých letech tu nebylo výjimkou zastihnout kamenáčky pestré nebo několik druhů jespáků – písečné, obecné, malé, šedé i rezavé.
Co chvíli prší a panuje příšeří. Na prvních stovkách metrů hráze potkávám jespáka šedého, dva jespáky obecné (jednoho ve svatebním) a pět nebo šest pisíků. Nad vodou loví desítky vlaštovek, jiřiček a břehulí. Pisíci jsou vždy plaší. Tentokrát je velice opatrný i jespák šedý. Sedám si kousek před jespáky obecné a čekám. Tahají z mělčiny cosi podobného žížalám. Jeden z nich se blíží. Dělám pár fotek. Jespák prochází ve vzdálenosti dvou metrů ode mě. K takovému pozorování není nutný ani ten dalekohled. Moje přítomnost ho vůbec neruší. Nad vodou se ukazuje nedospělý racek malý. Právě neprší, ale obloha je pořád tmavá. V blízkosti bahňáků trávím necelou hodinku. Přesně tohle jsem potřeboval. Začátek pracovní doby stíhám s přehledem.
Jeden z jespáků obecných (Calidris alpina) mě obchází ve vzdálenosti asi dvou metrů.
Jeden z ptáků byl ještě ve svatebním šatě.
