Nedá mi to, vždyť příležitostí je tak žalostně málo. Mixuji novou nahrávku a v podvečer vyjíždím do polí pod Vyškovem. Strniště sousedící s pásem křovin je zorané a v orbě se ještě pokračuje. Naštěstí směrem ode mě. Na druhé straně pásu se také vláčí kus zoraného lánu po řepce. Rachot ke mně doléhá z obou stran. Pofukuje svěží JV vítr. Parkuji přesně na tom stejném místě, jako už po sedm nocí, roztahuji síť, stavím zezadu k autu stolek a židličku a rozevírám Demongina, který už na některých stránkách začíná dostávat patinu. Jediným ptákem chyceným do konce dne je mladý samec pěnice černohlavé.
Vítr se utišuje, traktory s první tmou odjíždějí a já tu zůstávám sám. Den poklidně přechází v noc. Vyhlížím první hvězdy, které se záhy objevují. Na stativák připevňuji svého Swáru a mířím jím na Saturn. Je to nádherná podívaná. Stejně jako včera. Tentokrát si vyhledávám v jedné aplikaci hvězdnou oblohu a tak mohu konečně pojmenovat i třetí svítící bod pod Saturnem a Marsem. Je to nejjasnější hvězda souhvězdí Štír – Antares. Prohlížením hvězd se bavím několik hodin.
A po půlnoci pouštím nahrávku. Tentokrát jsou na ní oba slavíci, zkusmo lejsek černokrký, rehek zahradní a to vše doplňuje monotónní hlas cvrčilky zelené. Do sítě se za tmy sletují můry a začíná jejich kladení vajíček. Hned při první kontrole nacházím v síťovině nový otvor vyžvýkaný nějakým netopýrem a pár menších děr. Budu se muset donutit je zalátat. Ve dvě vidím v jedné kapse viset ptáka velikosti slavíka. Houpe se v ní, aniž by byl zamotán a s mým příchodem bez problémů odlétá. Škoda.
Téměř celou noc se nic neděje. Nad ránem vymotávám ze sítě mohutného netopýra rezavého a v půl páté první pěnici slavíkovou. V půl šesté si ověřuji reakci ptáků na přítomnost hlasu cvrčilky zelené v nahrávce – jsou tu hned dvě. Postupně přibývají čtyři druhy pěnic, ťuhýk, budníček menší a dva rákosníci zpěvní. V síti se opět objevuje teď už starý známý mladý slavík tmavý, červenka a jako zpestření mladý bramborníček hnědý a konopka. Další ptáci nepřibývají. Pozoruji přelety motáků lužních a pochopů, poštolek, kání a pak dvou tisíc špačků. Přitom vysouším spacák, celtu a pytlíky na ptáky. Začíná další letní den, den na konci prázdnin. Jsem rád, že jsem se rozhodl sem vyrazit i tentokrát.