Poté, co každoročně končí kroužkovací akce na Nesytu, začínají mé samotářské noci na Zouvalce, v polích vedle pásu keřů, napříč kterým mám nataženu pěvcovku, jednu jedinou osmnáctimetrovou síť. Koncem července už běží noční tah ptáků a mě neskutečně baví za pomoci toho kousku sítě a nahrávky do něj s přicházejícím podzimem nahlížet.
Podle Aladina by právě dnes mohla klapnout moje první letošní noc s osmnáctkou. Předpověď se sice stále trochu mění, co se deště a síly větru týče, ale proč to nevyzkoušet? Vždyť zabalit to tam můžu vždycky, když nebudou podmínky.
Když vyjíždím, panuje horké odpoledne s téměř modrou oblohou. Minulý týden jsem se v polích zastavil na motorce, abych obnovil průsek, který keře za ten rok dokonale zatáhly. Jedu tedy do připraveného. Nespěchám, dny jsou stále ještě dlouhé, večer se stejně nic moc nechytá, a navíc bude snesitelněji. Po obou stranách keřů je vysoké obilí a řepka. Dravcovku natáhnout zatím nemůžu. Až po žních. Dnes mě čeká relax jen s tou jedinou pěvcovkou. Minule se mi zdálo, že je v keřích ticho, tak jsem zvědav, jak to bude probíhat.
Trochu opocený z toho horka mám v půl sedmé nataženo. Otevírám plechovku piva, abych zahnal žízeň a sedám do rozkládací židličky vedle auta. Na elektrických drátech sedí dva hřivnáči, kolem sloupu pokřikuje dvojice poštolek a někde dál z keřů drnčí hrdlička divoká. Slunce se kloní k západu, ale pořád má nepříjemnou sílu. Obilí dozrává a voní a keře za zády působí neproniknutelně jako džungle. Ani mě nepřekvapuje, že první visí v síti pěnice černohlavá. Tohle je za těch pár let, co sem jezdím, suverénně nepočetnější druh, který si v kroužcích odnesl skoro dvakrát více hliníku než druhá v pořadí červenka.
V sedm svítí v síti žluté bříško sedmihláska. Když o půlhodinu později vidím v sítí opět sedmihláska, chci ho rovnou pustit, ale jeho kroužek je lehce zašlý. Po kontrole zjišťuji, že je to pták, kterého jsem tu kroužkoval v červnu 2018. Nádhera!
Z drátu na drát přeletuje ťuhýk šedý, teplota konečně klesá a nad západním obzorem se bělavé stopy po letadlech mísí s oranžově červenými útržky mraků. Je krásně a přesně tohle mi chybělo. Užívám si ten klid, skupinku jiřiček nad polem, plachtící káni a ubývajícího světla. Z řepky počítá drobné křepelka a s drsným křikem letí od Vyškova volavka popelavá. Chytá se slavík, další černohlávek, a pěnice doplňuje hnědokřídlá a pokřovní.
Panuje téměř bezvětří, na obloze se začínají zhmotňovat hvězdy a stejně tak pode mnou světla Vyškova. V půl desáté síť vyvěšuji a jdu se natáhnout. Jen o málo později mě budí obrovská žárovka měsíce zářící z oblohy.
Mix rákosníků pouštím až kolem jedné po půlnoci. Stále je jasno a není třeba ani používat čelovku, protože krajina kolem je modře nasvícená. Ve tři přináším ze sítě, ze které svítí oči můr rákosníka zpěvného, ve čtyři dalšího a v pět začínají do sítě skákat ptáci, které jsem za těch pár nočních hodin stáhl z oblohy. Je jich necelá dvacítka. Přibývají další tři druhy rákosníků, cvrčilka zelená, slavík a další sedmihlásek. Šťastná hodinka ranního rozletu končí. Slunce šplhá po obloze a rosa z trávy se pomalu vytrácí. A teď hurá zase do práce. První noc letošního konce léta mi udělala radost, návrat na můj pustý ostrov v polích se vydařil.
odchycené druhy: rákosník zpěvný (10 ex.), rákosník obecný, rákosník proužkovaný, rákosník velký (3 ex.), pěnice černohlavá (4 ex.), pěnice hnědokřídlá (2 ex.), pěnice pokřovní, sedmihlásek hajní (3 ex., 1 retrap), slavík obecný (2 ex.), cvrčilka zelená – 28 ptáků 10 druhů
Samec sedmihláska hajního (Hippolais icterina), které jsem tu kroužkoval v červnu 2018.
Ranní slavík obecný (Luscinia megarhynchos).
