Víkend je vždy plný příslibů. Realita může být jiná, ale to dychtivé očekávání a plánování, co všechno ty dva dny a dvě noci mohou přinést, mě baví. Tentokrát jsem limitovaný tím, že celou sobotu budu dělat doprovod synkovi na lezeckých závodech. Ale obě noci jsou mi k dispozici s luxusní předpovědí počasí, se slabým větříkem a víceméně jasnou oblohou. Ještě před odjezdem z práce se dívám na mapy.cz a vybírám, kde by se dalo natáhnout v noci na výrečka. V posledních dnech bylo na jihu Moravy odchyceno šest těchto drobných soviček, o jejichž přítomnosti by bez nadšených kroužkovatelů nikdo nevěděl. Ptáci se neozývají a jen skrytě protahují. Během týdne jsem také zkoušel výrečka hrát na kraji Líšně, ale bez úspěchu.
Zajímavým místem, ze kterého by mohla být nahrávka slyšet dost daleko a v jehož blízkosti jsou rozsáhlé plochy zahrad, sadů, křovin a remízků, je kopeček Urban (361 m n. m.) nad Slavkovem u Brna. Z Pístovic je to jen nějakých 20 km. Odpoledne se loučím s osazenstvem a vydávám se to tam omrknout. Kousek pod vrcholem kopce, který je v polích, stojí kaple Svatého Urbana. Výhled do okolní krajiny je odsud úžasný. V těsné blízkosti kaple je pár nízkých stromů a pod kaplí rozsáhlá plocha neproniknutelných křovin, ze kterých právě zpívá slavík. Natahuji pěvcovku a zkouším přilákat nejprve budníčka většího, který se ozývá. Po jeho okroužkování, chytám ještě černohlávka a strnada obecného. Šeří se a já se chystám na bahňákovky. Jsem u konce příprav, když se objevuje partička výrostků. Rozdělávají oheň, pouštějí muziku, cigaretky, alkohol. Tak nic, tady dnes už nic nechytnu. Vlastně se mi ani nechce. Nevadí, aspoň jsem si to tu prohlédl. Balím fidlátka a jedu zpět do Pístovic.
Obloha se čistí, lezou hvězdy. To už sedíme u sousedů na zahradě, popíjíme vínko a z lesa nad námi v pravidelných intervalech houká kalous. No proč ne? I tento způsob večera je fajn. 🙂
Mladý samec pěnice černohlavé (Sylvia atricapilla).
A jeho ocas, který je z poloviny dospělý a z poloviny ještě loňský.
