Sobota 26. dubna:
Starší kluci nafasovali dalekohledy a Pepe dostal po minulém víkendu chuť na další porci birdingu. No proč ne? Docela se na to těším, i když ráno musím čekat, než se všichni proberou a nasnídají. Venku je po dešti a mraky jsou nacucané vodou. Ztěžka se valí oblohou a občas z nich sprchne. Uvidíme, jestli nám to dnes klapne.
Bál jsem se, že bude polní cesta k Šumickému rybníku rozbahněná, ale tolik tu zřejmě nepršelo. Rybník je vypuštěný a na jeho bahnech sedí jen několik čejek a kachen. Pepe napadá, že by si zkusila další pokus na Big Day. Dostává předtištěný seznam ptáků, aby si je mohla jen odškrtávat. Z křoví nás vítají dva zpívající slavíci a letos prvně hrdlička divoká. Tiše nad námi protahuje dvojic pisíků. Panuje téměř bezvětří, stromy i remízky si oblékly mladé listí, všude je zeleno. Přilétá se sem mrknout dvojice rybáků obecných a nad rákosím hlídkuje pochop. Kluci pobíhají kolem. Cestou zpět k silnici se z polní cesty postupně zvedá 6 konipasů lučních.
Jedeme dál, je dost dusno a nehne se ani lístek. Na dalším rybníčku máme štětí snad na všechny zástupce běžných druhů kachen. Pepíkovi se pěkně plní seznam – jsou tu i ostralky, hvízdáci, zrzohlávky, tři páry husic liščích a oba druhy čírek. Na trávníku v blízké vesnici nacházíme asi 20 kavek a mezi nimi překvapivě i několik havranů. Už se ozývají pěnice hnědokřídlé a vysoko ve vzduchu přeletuje hejno břehulí.
Poté míříme zpět k východu. Zastavujeme se u laguny na Dyji nedaleko Drnholce. Na naplavených ostrůvcích se tu vytváří hnízdní kolonie racků chechtavých. Po několikátý rok tu snad budou hnízdit i racci bouřní – pár sedí na jednom ostrůvku. Je to tu pěkné. Mezi racky je i několik rybáků obecných a mezi ostrůvky se proplétají roháči a kachny. Kluci okukují koně ve výběhu. Dřívější areál rozpadlé přečerpávačky někdo koupil a oplotil a teď se za ní pase asi desítka koňů.
Blíží se oběd. Ještě jedna krátká zastávka na hrázi mezi Mušovskou zdrží VDNM a Dyjí, kde jsou nad vodou vidět rybáci černí (7 ex.) a racci malí (5 ad.) a pak už frčíme do Ivaně na oběd.
Nyní přichází na řadu Nesyt. Parkujeme na hrázi a jdeme se projít k pozorovatelně u Výtopy. Teď po poledni se oblačnost místy rozpadá a svítí slunce. Bohužel je máme mírně z boku před sebou. Mělčiny jsou plné bahňáků, ze kterých nám slunce ukazuje víceméně jen siluety. Naštěstí se oblačnost chvílemi vrací. Být tu hned po ránu, bylo by to dokonalé. Je tu nejméně 150 vodoušů bahenních a 120 jespáků bojovných. Na vlhké mělčině zarůstající pozvolna vegetací tokají tenkozobci (13 ex.). Teď jen doufat v to, že rybáři nezvednou hladinu nebo že sem nevyrazí „fotografové“, kteří se neváhají připlazit až k hnízdům a ptáky plašit tak dlouho, až opustí snůšky. Kousek od bahňáků sedí 16 elegantních racků malých, daleko nad rybníkem loví 46 rybáků černých a blízko nás sedá usedá první letošní rybák bahenní. Nacházíme také tři jespáky malé. Jsou tu i další druhy bahňáků. Většinu jich rozeznáváme i přes nepříznivé světlo, ale přece jen by to chtělo ranní návštěvu.
Chceme se ještě mrknout z hráze na Hlohovecký rybník. Před ostrůvkem plavou desítky zrzohlávek a mezi nimi dokonce jedna hoholka lední. Na druhé straně na Prostředním rybníku je dvojice potápek černokrkých. Jinak je všude spousta hus velkých vodících mladé.
Pepíkův seznam se blíží ke stovce. Chybí na něm řada běžných druhů, protože jsme se pohybovali celý den jen kolem stejných biotopů. Pěkný výsledek. Poslední krátký výšlap absolvujeme na Pastvisku u Lednice k poslední nově vybudované pozorovatelně. Do stovky chybí čtyři druhy. Prvním z nich jsou volavky bílé. Na lagunách mezi rákosem loví hned tři. Pak se ozve zakvičení chřástala vodního. Kdybychom byli v terénu tak o týden později, zase by přibylo pár druhů, které tu stále ještě nejsou ze zimovišť nebo jsou tu prozatím jen první navrátilci. Chybí třeba cvrčilky, žluvy, rorýsi, rákosníky máme jen dva – proužkovaného a velkého, ťuhýci obecní atd. Navíc jsme byli venku dost pozdě a propásli jsme nejbouřlivější ranní rozcvičku ptačího orchestru. Vracíme se k autu. Od lednického parku právě přilétá luňák hnědý. Do stovky chybí jen jeden druh. Balíme se, a sedáme na lavičku k malé svačině každý s velikonočním perníčkem v ruce. Dojídáme a mně zavadí o ucho křik rorýsů. Že by? Ti první jsou většinou dost nenápadní, létají jednotlivě a tiše. Upozorňuji Pepátko a ta ostřížím zrakem přímo nad námi rorýsy opravdu objevuje. Teď už je vidím i já. Paráda! S křikem se nad námi prohání 17 prvních letošních rorýsů. Pepátkův seznam je pro dnešek kompletní – 100 druhů za pár hodin. Jižní Morava je nádherná. Mrknout ještě do luhů, bylo by toho ještě víc, ale jak říká Pepe, „aspoň mám v příštích letech co vylepšovat“. 🙂
Rodinka hus velkých (Anser anser) vyplula na rameno Staré Dyje chvilku poté, co nad námi prolétli první rorýsi.
Neděle 27. dubna:
Po ránu se jedeme mrknout na Hády. Dubový les je sytě zelený a přišel o svoji časně jarní průhlednost. Ozývá se z něj zpěv. Prvně slyšíme budníčky lesní a pak dvakrát žluvu hajní. Tentokrát už to nejsou špačci. Fouká ostrý jihovýchodní vítr, ale slunce svítí a v závětří je příjemně. Říkáme si, kolik druhů by se dalo zastihnout tady na jihu Moravy, kdyby někdo důsledně dodržel čtyřiadvacetihodinový interval a navštívil co nejrůznější biotopy. Stále mi ale přijde, že se ozývá méně pěvců, než jindy. Kolik dní a hodin už jsem byl v terénu a přitom jsem stále ještě neviděl ani jednoho bramborníčka černohlavého. I na slovenské e-mailové konferenci si několik kolegů postesklo, že je bramborníčků letos jen zlomek oproti letům minulým a že jejich počty rok od roku klesají. V předmětu těch mailů stálo „zlověstné ticho“ a netýkaly se jen bramborníčků. Ptačí hlasy podle nich utichají proto, že ptáků ubývá. Děje se tak všude a hrozivě rychle. Obávám se, že to není důsledek nedoslýchavosti ornitologů, ale realita. Doufám jen, že nepřijde doba, kdy se budeme na jaře procházet úplně tichým lesem.
Pro odlehčení netypická fotka našeho Emila užívajícího si birdingu na jihu Moravy.
