Na noční odchyty mi zbyly už jen víkendy. Tento je sice prodloužený o sváteční pondělí, ale předpověď počasí slibuje přechod studené fronty s citelným ochlazením a vydatné deště. Co chvíli koukám na Aladina. Zatím to vypadá, že nebude pršet ze soboty na neděli, ale má dost foukat a teplota spadne ke 4°C. Nedá se nic dělat, jindy to nepůjde. Za pokus to stojí. V sobotu odpoledne balím svých tradičních pět kroužkovacích švestek a vyjíždím k Vyškovu.
Nade mnou se vzdouvá šedivá mořská hladina, převalují se po ní oblačné vlny střídajících se hlubokých soutěsek a vysokých horských hřebenů. Moc optimisticky to nepůsobí. Krajina je spláchnutá deštěm, tmavě hnědá oranice je nasáklá vodou a fouká čerstvý Z vítr. Do pole se mi vůbec nechce. Dravcovku i Arnošta nechávám v kufru. Stejně je už pozdní odpoledne připomínající díky šeru panujícímu pod poklopem oblačnosti spíše večer. Mezi keři se zbytky mokrých listů natahuji jen pěvcovku, jejíž síťovinu hned sfoukává nenechavý vítr k jedné straně. Hm, tohle asi k žádným velkým výsledkům nepovede. Nad strništěm na druhé straně pásu keřů šumí křídla několika tisícovek špačků. Usedají do pole, zvedají se, jako améba mění ve vzduchu směr a tvar a nakonec mě s hukotem těsně nad hlavou přeletují a mizí jižním směrem. Je to síla. Chtěl bych vidět, jak vypadaly přelety milionů holubů stěhovavých v Severní Americe v dobách, než lidé tento druh vyhubili. Nedovedu si představit hejno, které dokázalo na půl dne zastínit slunce. Chtěl bych se do těch časů podívat.
Kolem se ozývají lindušky lesní. Dávám pod síť nahrávku jejich hlasu, sedm nebo osm ptáků sedá na blízké dráty elektrického vedení, zvědavě naslouchá, ale k síti zmítající se ve větru se jim logicky nechce. Nad západním obzorem se těsně nad zemí objevuje puklina v oblačnosti. Derou se jí paprsky slunce. Rychle se stmívá a teplota klesá. Jediným opeřencem, kterého síť dokázala zachytit, je mladý ťuhýk obecný. Aspoň něco. Choulím se ve skládací židličce, hledím do tmy a pocucávám červené. V tom chladu by spíš bodla slivovice. Za řídnoucími mraky prosvítá měsíc. Dnešní noc je sedmnáctá. Příští víkend nastupuji na týdenní turnus na Sedlo. Kdoví, jestli se sem letos ještě vrátím?
Měsíc vyklízí oblohu. Stojí na ní široce rozkročen a pozorným zrakem obhlíží okolí. Rtuť teploměru se drží opravdu jen ty čtyři dílky nad nulou. Od pusy mi stoupají oblaka páry, když chodím kontrolovat síť. Stále dost fouká a vítr zřejmě až do rána neutichne. Až někdy k půl sedmé ráno se chytá několik červenek. Trvá to necelou hodinku, kdy rozdávám pár kousků hliníku, pak vítr zase nabírá na síle. Nemá cenu se tu dále zdržovat, stejně mě čeká doma práce. Za ten pokus to ale stálo. Každá noc u sítí za to stojí.
odchycené druhy: ťuhýk obecný, červenka obecná (8 ex.), pěnice černohlavá (5 ex.), rehek zahradní, budníček menší, linduška lesní – 17 ptáků 6 druhů
Mladého ťuhýka obecného (Lanius collurio) síť zachytila až po setmění.
Kroužek nakonec dostala i jedna linduška lesní (Anthus trivialis).
