Venku leží poprašek nového sněhu. Je zataženo a drobně sněží. Minulá sobota s husami mě navnadila, a proto se znovu rozjíždím k jihu. Dnes mám výhodu toho, že jedu sám. Někde v úrovni Rajhradu potkávám na poli vpravo od silnice 13 volavek bílých. Několik se jich tu zdržuje po celou zimu.
Jedu rovnou k Vlasaticím a do míst, kde jsme husy pozorovali minule. Na ozimu východně od Křížového rybníka se pase opět asi 40 labutí velkých, loví tu 7 volavek bílých a tři popelavé. Husy nikde. Pouštím se do polí kolem rybníka, co chvíli zastavuji a naslouchám. Vítr ke mně přináší hlasy hus někde od západu. Obloha je šedivá, a když se z ní sype sněhu trochu více, je téměř šero.
Menší hejno hus nacházím kousek východně od Trnového Pole. Pasou se daleko od větrolamů, a tak se k nim nedá přiblížit. Ale i na tu vzdálenost jsou pěkně čitelné. Je tu 1400 hus běločelých se dvěma berneškami bělolícími.
Abych se podíval po okolí, sjíždím z polí na Troskotovice a pokračuji na Jiřice u Miroslavi, Litobratřice a před Drnholcem se tradičně pouštím po asfaltkách objíždějících městečko od severu. Zastavuji u oblíbeného hnojiště. Kouří se z něj, utěšeně se rozrůstá a nabízí azyl hladovým pěvcům. I dnes kolem poletuje několik desítek strnadů obecných a vrabců polních. Bramborníčka černohlavého vidět není, ale nahradil ho první letošní konipas bílý. Dříve, než se asfaltka opět napojí na silnici, dostávám se na okraj vlasatického katastru. Na oblíbeném řepkovém poli je tentokrát 113 labutí a tři desítky volavek bílých.
Na poli před Drnholcem husy také nejsou, proto se přesouvám k Mušovské zdrži VDNM. Ta je celá pod ledem, jen u přepadu je volné oko, na kterém se tísní stovky lysek a chocholaček. Jsou krásně blízko a v klidu. Zůstávám tu téměř hodinu. Pořád je na co se dívat a překvapivě objevuji další a další druhy – z těch pro letošek prvních je to samice zrzohlávky a samec lžičáka. Na vodě ale loví přinejmenším pět turpanů hnědých a na ledě pospávají kopřivky, čírky obecné a hvízdáci. Dost daleko ode mě je na kraji ledu také ostrůvek asi patnácti racků. U dvou bělohlavých se mi daří odečíst jejich plastové kroužky (bílý 111:U a červený 228K).
Polní cesty jsou teď umrzlé a mě napadá vzít to po jižním břehu nádrže. Na řepce potkávám další skupinky labutí, ve vinohradu asi 15 strnadů rákosních a podél rákosí mi naproti běží trojice nutrií. Pak si všímám mohutných hejn zvedajících se z polí těsně od břehu nádrže. Tisíce ptáků přeletují dál směrem k Dolním Dunajovicím a tisíce jich znovu přistávají ke břehu. Další a další klíny a řady hus poletují vzduchem. Celkem může být ve vzduchu a na polích dobře 20 tisíc ptáků. Tak tady se ukrývají. K Vlasaticím se jim nechtělo, když to mají z nocoviště na ledě k těmto ozimům jen kousek. Jedno hejno přistává nedaleko mě. Přeskakuji polozamrzlý vodní kanál a chystám si stativák na kraji rákosí. Nejbližší ptáky mám asi 500 m daleko. Jsem víceméně v jejich úrovni a jejich zadní řady jsou tak husté a v zákrytu s předními, že je nedokáži prohlédnout. I tak mám ale luxusní výhled. Jsou to husy běločelé s občasnou husou velkou. Překvapuje mě, že nevidím žádnou bernešku. Až po půlhodině pozorování se náhle kdesi uprostřed hejna zvedá černý krk s hlavou patřící bernešce tmavé. Mám neuvěřitelné štěstí. Ještě několikrát se hlava kratičce objevuje a pak mizí. Jedu dál doprava, pěkně pomalu a po delší době narážím opět na bernešku tmavou. Tentokrát je vidět už mnohem líp. Napadá mě, jestli to není další pták, ale postupoval jsem tak pomalu, že se ten původní stihl přesunout. Berneška tmavá se teď ukazuje co chvíli a dokonce se posunuje k mému okraji hejna. Konečně nacházím i jednu bernešku rudokrkou. Husy se přeskupují, některé odlétají a další stovky ptáků přilétají. Zkouším víceméně na slepo pořídit nějakou dokumentaci. Z fotek na tu vzdálenost nic nebude, ale snad se mi podaří zachytit ji alespoň krátce na video. Opět začíná sněžit a výhled se zhoršuje. Jsem tu téměř dvě hodiny. Myslím, že to by pro dnešek stačilo. Když odjíždím, přeletuje nade mnou krásný samec pilicha.
Jedu pak přes hráz mezi horní a střední nádrží. Na oku u přepadu se tísní několik stovek hus. Jsou dokonale blízko, jen není kde zastavit. Škoda, měl bych je tu jako na dlani. Určitě se tu postupně vystřídají všechny ty tisíce hus pasoucích se teď v polích.
Běločelky, chocholačky, lysky, turpani hnědí a hohol u hráze nedaleko Brodu nad Dyjí.
Tři z turpanů hnědých (Melanitta fusca) na nezamrzlém oku u přepadu hráze.
Kachny, kopřivky, čírky obecné a hvízdáci eurasijští odpočívající na okraji ledu.
