Dříve jsem jezdíval začátkem jara k Neziderskému jezeru. Byly to většinou víkendové výjezdy k mělkým slaným jezerům ležícím ve stepích východně od Nezideru, zpravidla květnové výpravy za pozorováním bahňáků a vodního ptactva. Vlastně i první pořádné testování nového stativáku probíhalo v Rakousku před neuvěřitelnými dvaceti lety. Jo, slouží mi už dvě dekády, Swarovski v otrhaném futrálu. 🙂
Kolpíci bílí (Platalea leucorodia) na maďarské straně u oblíbené pozorovatelny před Fertöújlakem
A nedávno mě napadlo, že bych se k Nezideru znovu podíval. Žil jsem v domnění, že to není zase tak dlouho, co jsem tam byl naposledy. Některé momenty a pozorování mám v živé paměti, může to být tak osm devět let, maximálně. Začínám hledat a shledávám, že poslední zápis v deníku je ze září roku 2008. Trochu nervózně listuji dál, ale polepšuju si jen na duben 2010. Sakra, 15 let jsem tam nebyl! No čo už? Jsem zvědav, co se tam změnilo a co zůstalo stejné.
Obvykle jsem spával v autě nebo ve stanu v jižním cípu jezera Darscho. Jednou jsme přespali i na pozorovatelně u maďarského Fertöújlaku. Teď si ale chci dopřát trochu pohodlí a vybírám ubytování na kraji Fertödu, kde pokojík s kuchyňkou vyjde skoro ještě levněji než stan v rakouském kempu.
Kéž by se hlasy tokajících břehoušů černoocasých (Limosa limosa) vrátily i k nám na jih Moravy.
Pátek 25. dubna:
Dělám dobře, protože páteční počasí je doslova mizerné. Je zima, prší a studeně fouká. Den už je dlouhý, tak to beru přes Břeclav a pak po okreskách na rakouské straně, Hohenau, Marchegg, Gattendorf, a pak už Frauenkirchen a Illmitz. Prší, ale chci se ještě podívat k mokřádku severně od Oberer Stinkersee, abych viděl, kolik je vody. Je fakt hnusně, ale na pozorovatelně stojí hlouček birderů se stativáky a kouká na vodu. U rákosí tam právě plave čtveřice poláků malých. Všude je dost zrzohlávek, husic liščích, ale i skupinka čírek modrých a několik vodoušů tmavých ve svatebním. Vody je hodně, letos budou asi všechna jezírka v okolí na vysoké vodě.
Prší a prudký déšť nese drobné kapky deště téměř vodorovně i pod střechu pozorovatelny. Na chvíli vyběhnu na nejvyšší pozorovatelnu v okolí, ale hladina Nezideru se odsud ztrácí v deštivé cloně. Přejíždím na maďarskou stranu a jedu se ubytovat, abych ještě v podvečer vyrazil k Fertöújlaku. Jak je dobře, že jsem si vzal aspoň pevné boty a nějaký ten svršek navíc. Doma jsem totiž laškoval s myšlenkou vyrazit jen v sandálech. Teď se hodí vše co mám. Natahuji na sebe dvě mikiny a šustku, stativák stavím na kluzkou podlahu pozorovatelny a prohlížím okolí. I tady je hodně vody. Na ní jsou stovky lžičáků, ale na mělčinách nacházím i stovky bahňáků. Moc dobře se na větší vzdálenost v tom prudkém větru a dešti neurčují, ale převažují vodouši bahenní a jespáci bojovní. Za ostrůvkem rákosí brodí asi dvacet kolpíků, i zde jsou vodouši tmaví, nad vodou se míhají desítky břehulí a z louky zaznívá hlas strnada lučního. Bylo by tu pěkně nebýt toho deště.
Stepní druh, strnad luční (Emberiza calandra). Jeho hlas sem neodmyslitelně patří.
Sobota 26. dubna:
Prší i ráno v sobotu. Není kam spěchat, čekám až podle předpovědi déšť poleví. Znovu pak zajíždím nejprve k Fertöújlaku. Osazenstvo se mírně změnilo, ale konečně si můžu lépe prohlédnout bahňáky, protože pršet přestává. Všude jsou desítky tenkozobců, přeletuje koliha malá, vidět jsou břehouši, čejky pronásledují samici poštolky rudonohé. Tady by to bylo ideální za hezčího počasí a s nižší hladinou vody. Při přejezdu do Rakouska musím přes rohože napuštěné nějakou dezinfekcí. V Maďarsku řádí kulhavka a slintavka. Parkuji u osvědčeného Zicklacke. Břehy i hladina jsou plné ptáků, těch bahňáků a kachen jsou tu neuvěřitelné počty. Přímo před pozorovatelnou nacházím jespáka křivozobého téměř ve svatebním, i bojovníci mají už barevné svatební límce. V dálce poletují dva rybáci bahenní a jeden černý, zrzohlávek stovky.
Projíždím několik rybníčků v okolí a vypravuji se k Tadtenu na dropy. Jenže celé široké příhraniční pásmo je kvůli slintavce a kulhavce uzavřené. Nechci nikoho provokovat, a i když je to v polích, vjíždět přes varovné nápisy do oblasti s dropy. Dokonce ani do Maďarska se nelze dostat přes všechny dřívější přechody. Některé jsou uzavřené a hlídané vojáky, jako kdyby se sem vrátil covid. Musím zpět k rannímu přechodu, ale ještě před tím se zastavuji u Darscho. Teď už bych se na travnatém cípku břehu s lavičkou nevyspal, je tu zákaz vjezdu, ale blízko je malé parkovišťátko. Stejně jako kdysi, tak i teď postávají na polní cestě podél břehu auta, ze kterých koukají teleobjektivy. Konečně přestalo pršet a čistí se i obloha. Místní fotografové využívají přicházející zlatou hodinku. K focení jsou pisily, břehouš, několik bahňáků. Je tu pěkně.
Linduška rudokrká (Anthus cervinus) na mělčínách fotografy oblíbeného jezera Darscho.
Neděle 27. dubna:
Top birderské podmínky se dostavují s nedělním ránem. Obloha je jako vymetená, dokonce i vítr polevil. Díval jsem se, kde tu byli v poslední době pozorováni kulíci mořští. Jednou z takových lokalit je břeh Nezideru kousek od Apetlonu. Tam jsem ještě nikdy nebyl. Balím se a vyrážím na cestu.
K lokalitě se dostávám po kvalitní asfaltce. Když před sebou vidím travnaté pláně přecházející po necelém kilometru v jezero, jsem naprosto nadšený. Všude tu zpívají strnadi luční, přeletují konipasi luční a v polích se pasou husy s rodinkami. Jsem tu v pravé stepní krajině a hned po prvním postavení stativáku v té trávě před sebou vidím i dvojici kulíků mořských. O několik set metrů dál stojí mohutná pozorovatelna. Jdu k ní. Z rákosí se ozývají rosničky a rákosníci proužkovaní. Pozorovatelna je obrovská, krytá a stojí nad vodním kanálem. Tady by se dalo pohodlně i nocovat. V pláních jsou husice, tenkozobci, pisily, desítky hus a bahňáků. Je tu nádherně. Tady bych mohl zůstat klidně celý den, ale slíbil jsem si ještě pěší výlet kolem Lange Lacke. Po půldruhé hodině to tady balím. Prozatím to pro mě bylo to nejlepší místo.
Tokající motáci lužní (Circus pygargus) nad Lange Lacke.
Opět parkuji u Darscho a pouštím se pěšky, pěkně po směru hodinových ručiček, stepní krajinou kolem louží Lange Lacke. Kolem tokají břehouši, všude zpívají strnadi luční a přeletují konipasi luční. Je to dlouhá cesta, ale užívám si to. Na obloze se objevuje hejnko vlh pestrých, pozoruji tok motáků lužních, početné skupiny kolih a mělký ostrůvek nacpaný desítkami tenkozobců. Občas sednu do trávy, posvačím, prohlédnu okolí stativákem, udělám nějaký ten dokumentační obrázek. Paráda. Jsem rád, že alespoň neděle vyšla ukázkově.
Po třech hodinách jsem zase u auta. Procházím po břehu Darscho, kde mě ráno potěšila dvojice lindušek rudokrkých. Jsem pěkně ušlapaný, ale spokojený. Je čas k návratu.
Cesta ubíhá pomalu, ale v poklidu. Říkám si, že by stálo za to prázdné silnice na rakouské straně v těsné blízkosti naší hranice projet i na motorce. Překvapivě jsou dnes, jako každou neděli, všechny obchoďáky zavřené. Naštěstí sebou mám pořád ještě nějaké zásoby. Pěkné to bylo. Moc se toho kolem Nezideru nezměnilo, až na početnější cedule se zákazy nejrůznějšího druhu. Ale ptáků je tu hodně a stojí za to sem čas od času vyrazit a rozšířit si obzory.
