Včerejší úspěšná noc mě navnadila a tak se odpoledne zase stěhuji do polí. Panuje nádherné počasí typické pro babí léto. Obloha je téměř čistá, slunce svítí a stále ještě hřeje, kolem poletují pavučinová vlákna a vítr pofukuje jen mírně. Birdeři budou jistě objíždět terén a mířit k Hodonínu, kde se na jednom spuštěném rybníce vyskytuje kromě řady jiných bahňáků i lyskonoh ploskozobý. Sedám do židličky a registruji vábení střízlíka. Pohazuji mobil s jeho hlasem pod síť a čekám. Střízlík je zvědavý. Brzy je u sítě, dvakrát se odráží a nakonec v ní zůstává viset. Je to neuvěřitelný drobek s křídlem dlouhým jen 45 mm a váhou 9,4 g. Odpoledné míjí, čtu si Murakamiho povídky a postupně se šeří. Poslední ptáci tohoto krásného dne se chytají opět v sedm večer – jsou to dvě červenky.
Dělám si bivak, pozoruji západ slunce a hraboše přebíhající mi pod nohama z díry do díry. Obloha se čistí, z temna vesmíru se na ni sypou hvězdy, teplota klesá a padá rosa. Po půlnoci pouštím nový mix, který se mi ale moc nelíbí. Vystupuje z něj hlavně skřivan. Když ve tři odcházím po kontrole od prázdné sítě, registruji přeletující stín a vzápětí zhoupnutí sítě. Vracím se k ní a v horním poli se na zádech houpe kalous. Dobíhám k němu, ale on už volně sedí na vodícím lanku. Chvíli tak na sebe z několika desítek centimetrů hledíme. Oba tím setkáním překvapeni. Pak mávne křídly a mizí ve tmě.
Ani dvě noci po sobě se skoro stejným počasím nejsou v případě tahu ptáků stejné. Snad za to může jiný směr větru, snad oblačnost, snad počasí panující kdesi severně od nás. Kdo ví. Ale dnešní noc je úplně jiná, než ta včerejší. Už ve 4:30 se v síti objevuje rákosník proužkovaný. O hodinu později následuje černohlávek a o další půlhodinku blíže ke dni jsou to červenky, drozd, kos a další černohlávci. V sedm tah končí. Tentokrát jsem od půlnoci rozdal jen 11 kroužků. Včerejších počty ptáků i druhů jsou od tohoto výsledku dosti vzdáleny. Ale radost mi dělá jeden černohlávek s českým kroužkem, který není můj. Jsem zvědavý, odkud pochází.
Po ránu, kdy ještě čekám, jestli se něco chytne, proházím sousední povláčené a zhutnělé pole. U každé hraboší díry leží hrstka drobných granulí a u každé druhé díry se povaluje i mrtvý hraboš. Ať žije chemická ochrana. Dát sem pár berliček, možná by to mělo stejný účinek. Ptáci už se žádní pásem křovin nehýbou, jen nad poli přeletují skřivani, konipasi bílí a jednou jsem nahrávkou zastavil lindušku rudokrkou. Je čas na návrat.
Sýkora modřinka (Parus caeruleus) – pták s přerostlou horní čelistí.
