Tak tedy do třetice. Při prvních dvou nočních odchytech klesala nad ránem teplota tři i čtyři stupně pod nulu. Tentokrát by se mohla o tu nulu konečně zarazit a prvně zůstat v kladných hodnotách. Uvidíme, alespoň rosničky to slibují. I tak mám pocit, že by to mohlo být jiné, mnohem lepší. Už bych si to i zasloužil.
Panuje další z řady krásných slunečných dní s jasnou oblohou zalitou sluncem. Když přijíždím k mokřadu u Blučiny, může být skoro dvacet stupňů. Zůstávám jen v triku a pouštím se do chystání sítí. Tentokrát nechci nic nechat náhodě a po přípravě čtverce s bahňákovkami vytahuji i dravcovku s plastovým Arnoštem. Ke spokojenosti mi ale stále něco chybí. Dobře, nad větší mělkou louži natahuji ještě osmnáctimetrovou pěvcovku s hlubokými kapsami, která by měla suplovat další bahňákovku. Té se mi bohužel už nedostává.
Ze skládací židličky u auta spokojeně sleduji to množství tyček trčících z vysoké suché trávy nad lokalitou. Teď už jen ti ptáci aby táhli. Pozoruji letku osmi vodoušů rudonohých, občasnou bekasinu vyplašenou přelety pochopa, poslouchám skřípavý zpěv špačka i vzdálený motiv patřící bramborníčku černohlavému, láduji se krajícem chleba s tlustou vrstvou gothaje a zapíjím to pivkem. Zatím je vše jako při předchozích dvou návštěvách. Stejné hlasy ptáků, stejné druhy, dokonce i stejní lidé venčící psíky, z nich někteří se zastavují na pár slov.
Někdy k půl sedmé už ubývá světla. Pod pěvcovkou pouštím hlasy bekasiny a netrpělivě čekám, jestli se dnes ukáže nějaký pilich. Dlouho se nic neděje. Už ztrácím naději a říkám si, že to v předchozích dnech byli jen ptáci na tahu. Najednou jsou tady, zdánlivě odnikud, dva ptáci. Přeletují nízko na terénem, občas se prudce postaví na křídle a padají k zemi. Brzy objevují Arnošta a bojovně se začínají ozývat. Navíc se objevují další dva ptáci. Všechno jsou to samice. Prudce poletují kolem plastové sovy a vzájemně si dodávají odvahu. S napětím vše pozoruji dalekohledem od auta. A pak se jeden pták chytá. Odkládám kukec a běžím k síti. Pilich je naprosto klidný, žádné sekání drápy, žádné prudké pohyby. Lehce ho vytahuji. Krásný pták. Dostává kroužek série D a s posledním denním světlem odlétá. Arnošt zabodoval a můj pocit, že tato noc bude konečně jiná, je ještě intenzivnější.
Jdu mrknout do pěvcovky a hele – dvě bekasiny a chřástal vodní. Roztahuji i čtverec, pouštím mix chřástalího kvičení, švihání proutkem a klesavého odpočítávání a jdu si zase sednout k autu. V kufru mám půl lahve silného jihoafrického pinotage. Připíjím na pilicha.
A noc je skutečně jiná, ptáci táhnou. Dokonce i ta teplota se rozumně drží lehce nad nulou. Teprve až během posledních kontrol získává vegetace lehkou vrstvu jinovatky a na loužích se tvoří tenká vrstva ledu. Během noci kroužkuji celkem šest chřástalů vodních, dvě bekasiny a opět jednu slučku. Tím posledním opeřencem je zbloudilý drozd zpěvný.
Něco po šesté leze nad obzor slunce. Vzduch se brzy ohřívá. Svoji výbavičku balím za zpěvu skřivanů. Nedaleko přeletuje padesátka severských hus a na obloze zasvítí mohutná bílá těla dvou labutí. Je krásně. Kolem pobíhají zajíci až se jim od tlapek práší, křičí čejky, bažanti šustí v suché trávě jen kousek ode mě a já si v klidu snídám a užívám si dokonalého rána po dokonalé noci. Jak povznášející a zároveň uklidňující pocit být venku, být součástí toho kolem a uvědomovat si to.
Moták pilich (Circus cyaneus).
Dlouhozobá bekasina otavní (Gallinago gallinago).
