Počasí za oknem je slunečně rozjásané, ale při pozornějším pohledu na rtuť teploměru už to tak veselé není. Ještě před několika dny jsem byl s kamarády při hledání zajímavých opeřenců Ománu vděčný za kousek toho stínu, ale teď? Vždyť ten rozdíl teplot je více než čtyřicetistupňový. Raději sedím u stolu, aktualizuji si birdlist podle posledního IOC seznamu a nestačím se divit, kolik je v něm změn. Přepisuji si deník, abych ho mohl později vyvěsit na web a díky zápiskům i leteckým google mapám nalistovaným na počítači, se ještě jednou vracím do těch prohřátých dní mořského pobřeží i vnitrozemské pouště.
Ale trocha té aklimatizace je třeba. To pro mě, kluci, ti potřebují vyvenčit. Sjíždíme i s Pepem dolů ke Svitavě, abychom se kolem ní krátce prošli. Řeka je částečně zamrzlá. Na mělčích místech bez ledu se shromažďují racci a kachny. Kluci zatím mizí kdesi na druhém břehu. Prohlížíme racky. Je tu víc než stovka racků chechtavých, jeden racek bouřní a dvojice racků bělohlavých. Někteří chechťáci už mají téměř celou hlavu tmavou. Přetahují se s kachnami o pečivo v místech, kde je chodí lidé nakrmit. Na vodě překvapivě není nic jiného, ale to nevadí. Slunce svítí a ledový vítr pěkně mrazí.
Objevují se kluci. Jsou to sběrači. Kdesi u postranního přítoku Svitavy našli tenisový kurt a z křovin u řeky vytahali tři desítky špinavých tenisových míčků. Josef k tomu sehnal potrhanou krabici a teď se s tím úlovkem vítězoslavně blíží k nám. Auto je podobných krámů už plné. Jsou špinaví, mají mokré boty od rozbíjení ledu, ale jejich smečka vypadá spokojeně.
Na vodě se přece jen objevuje ještě samec kachničky mandarinské. Jdeme ještě ke splavu nad Maloměřickým mostem a po necelé půldruhé hodince se vracíme domů. Mise splnila svůj účel. Kluci jsou vyvenčení a já se můžu vrátit k počítači. A den za oknem je stále rozesmátý a slunečný.
Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus) ještě v zimním šatě.
