Pípání na hodinkách mám sice nastaveno na šestou, ale stejně se budím jako do práce před půl. Nemá cenu lézt zase pod duchnu. S takovou bych měl rozlet hus z nocoviště na nádržích pod Pálavou s přehledem stihnout. Večer se zdálo, že by mohlo být jasno, ale obloha je teď po ránu černá, bezhvězdná a zatažená. Minulé dva dny mě cestou do práce doprovázel zpěv kosů. Dnes je ticho. Do auta sedám pár minut po šesté. Ač je po slunovratu, den se po ránu ještě neprodlužuje. Stále je hustá tma. Svou oblíbenou loudavou devadesátkou jedu k jihu.
Z kolony Poláků vybočuji na hrázi mezi střední a horní nádrží VDNM. Až na skvrnu světlejší oblohy nad kostelíkem je kolem černo. Jen od Pasohlávek a na druhé straně od Horních Věstonic poblikávají světla. Chystám foťák, pokládám ho na betonový sloupek zábradlí a s dalekohledem na krku čekám. Ze tmy postupně na hladině vystupují tmavé pruhy nocujících husí. Jsou před ostrůvky i za nimi. Menší hejna opouštějí s křikem hladinu už teď. Před Kostelním ostrůvkem se formují k odletu další ptáci. Foťák toho po tmě moc nedává, přeostřuje, ostřím manuálně, ale na displeji je vidět stejně jen pár teček světel a mlhavá silueta ostrůvku. K západu vzlétají další a další husy, jsou jich tisíce. Světla přibývá a s ním teprve zjišťuji, kolik je tu ptáků. Od Dolních Věstonic sem proudí stovky kavek. Křik hus je přehlušován hustým provozem na silnici. Dlouho je šero, slunce se na východě neukáže. Odhadem muselo na nádrži nocovat přes 20 tisíc hus. Podle hlasů naprosto převažují běločelky. Jejich řady a klíny kreslí na obloze směrem k Pasohlávkám rozvlněné moře. Zkouším pár záběrů, ale filmař ze mě zřejmě nebude. Od severozápadu funí studený vítr, ještě že jsem se pořádně navlíkl. Po hodině mi to stejně stačí a jedu se mrknout na pole k Drnholci.
Husy nacházím na stejném místě jako minulý víkend. Mám jich před sebou jistě přes deset tisíc. Moc blízko nejsou, ale jsou hustě nahloučeny za sebou. Běločelek je přes 99%, hus velkých a polních je stěží k padesátce. Husy se bohužel brzy zvedají. Část jich sedá ještě dál blíže k Dyji a část odlétá směrem na Troskotovice. V první řadě přeskupených ptáků nacházím poté, co sedají, bernešku rudokrkou. Zkouším se dívat po límcích, ale žádné nevidím. Husy jsou pro pohodlné pozorování stejně moc daleko. Po půlhodince to balím.
Zastavuji pak na hrázi mezi Dyjí a horní nádrží. Tentokrát je tu klid, jen u Pasohlávek plave a potápí se 93 morčáků velkých.
Mým dalším cílem je Novomlýnská zdrž. Stále je zataženo a fouká silný vítr. U Dolních Věstonic je na vodě rozptýlena opět stovka hoholů. Jožka Chytil mi říkal, že minulý týden spočetli na nádržích celkem 600 hoholů. To už jsou solidní počty. Já se chci ale projít po betonové hrázi pod Strachotínem. V průběhu minulého týdne tu byly opakovaně pozorovány sněhule. Z původního počtu čtyř ptáků jsou bohužel už jen tři, čtvrtý, sražený autem, obohatí expozici přerovského Ornisu. Na vodě není kromě několika hoholů a kachen vidět nic. Občas prolétne podél břehu racek bělohlavý nebo bouřní. Po koruně hráze ode mě běží liška. Po několika stech metrech se hráz stáčí mírně k severu. Tady registruji v trávě pohyb. Je to červenka… a za ní poskakují skoro u vody tři sněhule. Jsou tu stále. Na dost velkou vzdálenost cvakám pár dokladových fotek. Sněhule jsou překvapivě plaché. Zvedají se a letí směrem ke Strachotínu. Později je znovu nalézám, ale vzlétají na vzdálenost dvaceti metrů a vracejí se do míst, kde jsem je viděl prvně. Nehodlám je stresovat. Dokladovku mám, můžu se vrátit k autu.
Napadá mě ještě si zajet k Nesytu, kde by mohly být touto dobou husy na hladině a snad i blíž. Na vodě je opravdu asi 1500 běločelek. Když jdu k pozorovatelně u Výtopy, všímám si vzadu za Koňským pastviskem pohybu hus ve vzduchu. Pasou se na poli východně od Výtopy. Na keři sedí zvonci, z topolů se ozývají dva brávníci a já se blížím podmáčenou polní cestou k husám. Je tu dalších asi 1500 ptáků, běločelek s několika husami velkými. Prohlížím je, zkouším nějaký ten záběr, ale funí prudký vítr, foťák se třese a ostří kdoví kam. Přeletuje nade mnou hejnko pěvců. Podle jejich hlasů se zdá, že mám štěstí. Jedná se o 12 strnadů lučních. Zapadají do blízkého vinohradu. Před několika dny jich tu Vilém Vyhnálek s Vlastíkem Sajfrtem viděli 13. Vzhledem k tomu, jak se v posledních letech z této oblasti vytratili, je to pěkný úlovek, ze kterého mám radost. No nic, je čas k návratu. Člověk by se tu mohl poflakovat ještě hodiny a hodiny, ale Pepkův unavený hlas z telefonu mluví za vše. Tak zase příště.
Trojice sněhulí severních (Plectrophenax nivalis) na „schodech“ u Strachotína.
