Je zataženo, občas spadne pár kapek deště, ale jinak je příjemně. Chvíli mi trvá, než se přesunu z chaty domů a další chvíli vezme, než se nachystá Pepe. Vyjíždíme až po deváté s tím, že se chceme podívat na schody u Strachotína, trochu se projít a mrknout po bahňácích. Nic víc, žádné velké akce.
Rozkopaným Brnem se i teď, po prázdninách a navíc v sobotní ráno, dostáváme k výpadovce trochu déle, než bychom si představovali. Chce to trpělivost, velkou dávku trpělivosti. Pak už ustálenou kochací rychlostí míříme k jihu.
Někde v úrovni Pohořelic mě napadá podívat se aspoň na chvíli do polí. Na několika místech se pohybují traktory, vláčí a sejí. Z oblohy se do dáli nese vysoké chvějivé pískání luňáků červených. Už mě ani nepřekvapuje množství šedivek, které jsou všude kolem Brna i ve městě, ale tady je ještě více kavek – asi 70 ptáků. Také třepetající se poštolky potkáváme co chvíli. Z jednoho travnatého místa se zvedá asi 30 čejek, a když zastavíme a stoupneme si s dalekohledy ven, všude jsou slyšet útržky skřivaních hlasů a jejich původci přeletují tam a sem, desítky skřivanů. Krásné místo. Takový podzimní, podmračený klid tu panuje, voní obracená hlína i schnoucí tráva, a v loukách stále ještě svítí různobarevné květy. Mám chuť tu někdy zase přespat, jen tak sedět pod tmavnoucí oblohou, vychutnávat si ten klid a odlehlost.
Po dalších kilometrech parkujeme na kraji Strachotína. Stačí pár desítek metrů a nacházíme první trojici alpin, jespáků obecných, hledajících potravu na posledním schodku omývaném hladinou Novomlýnské nádrže. Ze stromu do keřů právě přeletuje hejnko mlynaříků a proti nim frčí podél břehu jedno hejnko modřinek za druhým, minimálně padesát ptáků během několika minut. Hmm, jestli tahle falešná krása, tahle kroužkovatelská pohroma navštíví někde sítě, tak z ní moc radosti nebude. Míjím rybáře a říkám si, jak skrovnou výbavu proti nim běžný birdwatcher má. Křesílka, postýlky, stany, motorové čluny. Říkám Pepe, že může být ráda, že jsem se dal na ptáky a ne na ryby.
Až za zatáčkou břehu je další skupinka alpin, hned šest ptáků. No a na jejich kraji bíle svítí jespák písečný. Krásný pták. Sedám si na schody. Dvojice jespáků obecných přichází až těsně ke mně, pak si upravují peří. Zbytek mizí opačným směrem ke kolegovi s foťákem, který sedí asi 30 m ode mě. Za zády mi jezdí cyklisti. Dnes je v okolí fakt živo, jsou jich desítky a jsou všude. Přesouvám se za početnější skupinkou bahňáků, ale ti brzy odlétají zase o kus dále. Nevadí, honit je nebudu. Pomalu se vracím s Pepem zase k autu.
Je poledne, čas oběda. Zajíždíme do Dolních Dunajovic a v hotelu Praha si dopřáváme pořádný žvanec. Samozřejmě to není nic zdravého. No a poslední zastávka je u Vrkoče, přesněji u jeho výtažníků. Jejich hladinu prohlížíme jen z kraje. Na vrbách Zarostlého sedí 14 kormoránů malých a do rákosí Nohavice těsně nad hladinou zapadá bukáček. Další kormoráni malí jsou na ostrůvku Vrkoče, celkem si poznamenávám 24 ptáků. Kdo by to před pár lety řekl? Ještě chvíli sedíme na břehu, ale už se nám nikam nechce. Mávneme na pozdrav pískajícímu ledňáčkovi a stejně pomalou jízdou se vracíme domů.
Alpina, jespák obecný (Calidris alpina).
Běloučký jespák písečný (Calidris alba).
