Právo označit se birdwatcherem, pokud tedy chce, má každý, kdo se alespoň letmo a opakovaně zahleděl na opeřence, v jehož blízkosti se ocitl. Může to být člověk přikrmující ptáky v zimě, může to být obdivovatel rorýsů poletujících za okny jeho kanceláře, pozorný turista podnikající tůry přírodou, ale i důchodce chodící si odpočinout do městského parku. Birdwatcherem nemusí být jen ten, který je ptáky posedlý, reaguje na každý jejich hlasový projev a cestuje za nimi desítky a stovky kilometrů zvláště, když se někde objeví zajímavý či vzácný ptačí druh. Když jsem projevil zájem o kroužkování, setkal jsem se s názorem, že tahle činnost se s birdwatchingem neslučuje, že už na něj nebudu mít čas, že se ze mě stane někdo jiný. Když jsem tuhle kamarádovi psal, že toho teď zdaleka neobjedu tolik co dříve, protože zkouším v lese kroužkovat králíčky ohnivé, odepsal mi, že doufá, že mě to brzy přestane bavit a zase se vrátím k birdwatchingu a začnu o něm psát.
O víkendu jsme byli s rodinkou navštívit na chajdě na Vysočině příbuzné. V sobotu jsme dopoledne sjeli k jedné podmáčené lokalitě a jen jsme tak posedávali u říčky a koukali kolem sebe. Nedaleko dokrmovali bramborníčci hnědí mladé, na drát elektrického vedení vyletěla pěnice hnědokřídlá a nad kvetoucí loukou štěbetali stehlíci. Pozorovali jsme motýlice a ťuhýky obecné, poslouchali zurčení vody i hlasy křivek. Většinu zbylého času jsem se povaloval na plácku před chatkou, četl si Salingera a přitom kradmo sledoval samici hýla s mladým, občas jsem mlasknul na červenku, hleděl jsem na hejno čížků v korunách bříz, obdivoval jsem hlasitý zpěv střízlíka a přitom jsem u sebe neměl ani dalekohled.
Každý se mění, vyvíjí, i ta bouřlivá posedlost opeřenci, ač stále trvá, má teď u mě trochu jinou podobu než dříve. Přesto se i nadále cítím birdwatcherem a nejspíš vždycky budu.
Bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) hlídkující z květů vratiče.
