Střípky z letošního odchytu lejsků malých v Moravském krasu
Na chvíli mizím severně od Brna, abych zjistil, jestli se už ze zimovišť nevrátili lejsci malí. Fouká prudký nárazový vítr, je zataženo, po dešti a občas i teď spadne pár kapek. V lese je vlaho, celý prostor pod korunami stromů vyplňuje ptačí zpěv. Letos prvně slyším budníčky lesní a lejsky bělokrké. Těmi nejhlasitějšími stvořeními jsou drobní střízlíci a nejčastějšími pěnkavy.
Klesám žlebem k místům, kde pravidelně lejsky potkávám a skutečně se z korun jeden ozývá. Hledám vhodné místo, chystám pár větví po stranách natažené sítě, pouštím hlas samce a popobíhám kousek do úkrytu. Po chvilce se objevuje starý samec, obletuje okolí a samozřejmě mě nachází a k síti se mu nechce. Jdu vyměnit samčí nahrávku za hysterickou samici, se kterou jsem tu měl vloni úspěch. Na ni samec reaguje mnohem lépe, postupně slétává níže a pak dlouhým přeletem naráží do sítě. Okamžitě vystřeluji a běžím k němu. Už v síti je vidět, že má kroužek. Jde o samce, kterého jsem tu kroužkoval v roce 2019 a kterého jsem kontroloval i vloni přesně podle stejného scénáře, kdy se chytil až na hlas samice. Mám radost. Od té doby, co se známe, absolvoval tento drobek s váhou něco přes 9 gramů už dvojí zimování někde v Indii. Je to neuvěřitelný výkon a pro mě těžko popsatelný pocit.
xxx
Ráno překvapivě procitám už kolem páté. Cítím se vyspaný. Oblékám se, balím svých pět švestek a s východem slunce vyrážím zase ke stejnému místu u Adamova. Parkuji u ústí zalesněné rokle. Je chladno a jasno, v noci panovalo ideální odchytové počasí.
Stačí pár metrů a ze svahu nade mnou registruji zpěv lejska malého. V této části žlebu se nějaký ten samec vyskytuje každoročně. Vloni jsem tu kontroloval samce, kterého jsem přibližně na stejném místě kroužkoval v roce 2018. Šplhám do prudkého svahu, natahuji síť a pouštím nahrávku. Samec se přilétá podívat, obhlédne okolí, najde mě a do sítě se mu nechce. Podobně reaguje i na nahrávku vábení samice. Mám pocit, že v jedné chvíli se drsným vábením ozývají v korunách stromů dva samci. Ten můj je starý +2K pták s kroužkem. Buď to bude ten stejný, kterého jsem tu chytil vloni nebo další samec kontrolovaný v roce 2019. V každé případě jde o jedince kroužkovaného v roce 2018, což by bylo parádní.
Přemísťuji síť o kus dál a tentokrát se skrývám dál. Samec opět přilétá a síť si prohlíží jen z malé výšky. Nakonec se ale vytrácí a jeho zpěv je slyšet z protisvahu. No nic, půldruhé hodiny dnes nestačilo, budu se sem muset vypravit znovu.
xxx
Je zatažené odpoledne. Proč to nezkusit v tuto denní dobu, když jsem posledně v ranních hodinách s lejskem ve žlebu u Adamova neuspěl. Díky podmračené obloze se monofilamentová síť nebude lesknout ve slunečních paprscích. Bude téměř neviditelná. Tak fajn. Po zaparkování šplhám do prudkého svahu. Zpěv lejska malého ke mně přichází až po půlhodině šplhání a naslouchání. Tahám síť, nedočkávám se však žádné reakce. Jen dole pode mnou se občas ozve varovné zadrnčení.
Dobře tedy, klesám až na dno strže. Mám pocit, že z korun nade mnou se ozývají dva ptáci. Šplhám kousek do protisvahu a znovu zkouším štěstí. Nic. Ale vůbec nic, lejsek vůbec nezareagoval. Teď už se jeho zpěv neozývá. Šplhám ještě kus výš a opravdu v místech, která jsem opustil, registruji v koruně buku dva lejsky malé, dva samce, kteří na sebe ale vůbec nereagují. Pak se vytrácejí a o chvíli později slyším zpěv před sebou. Je to náročné, už tu v prudkých svazích šplhám dobře půldruhé hodiny. Mám pocit, že teď už bych mohl být v teritoriu zpívajícího samce. Chystám síť, pouštím nahrávku. Samec prohlíží široké okolí sítě a samozřejmě mě nachází dřepícího za stromem. Pak z bezpečné výšky prohlíží síť a mizí. Tak zase nic. Ale nevzdávám to. Ještě jednou síť přestavuji. Samec reaguje a do dvou minut v ní visí. Myslel jsem, že nemá kroužek, ale má ho. Můj kroužek z roku 2018. Až se mi třesou ruce, když jej odečítám. Takový kus světa už proletěl od našeho prvního setkání. Je to ten stejný pták, kterého jsem tu kontroloval i vloni.
xxx
Je odpoledne. Modrá obloha, nádherné počasí a já procházím další z rezervací Moravského krasu. Už jsem tu letos jednou byl, ale nic. Stromy se náhle oděly do listí a všude kolem raší bažanky, kokoříky, vraní oka, ostrůvkovitě, každý v jiném odstínu zelené, a mezi stromy prosvítají šikmé svazky slunečních paprsků. Les je plný zpěvu, ale lejsek malý v tom sboru chybí. V roce 2018 jsem tu nedaleko od sebe chytil tři samce. O rok později jsem dva z nich opět kontroloval a přidal k nim dalšího. Pak následoval rok 2020. Byl jsem tu snad pětkrát v průběhu května a začátku června. Nic, ani hlásek. Ptáci jako by se z těchto míst údolí vytratili.
xxx
Další pokus, tentokrát brzy po ránu. Je mokro, po dešti. Potůček kroutící se údolím, má teď hladinu mnohem výš. Nikam nespěchám, procházím úsek lesa, kde v minulosti lejsci malí byli. Naslouchám, občas krátce pustím hlasovou provokaci. Registruji hlasy v okolí, občas přiložím dlaně k uším, abych se zaměřil na konkrétní hlas v konkrétním směru. Sem tam jako bych útržek lejsčího zpěvu zachytil, ale většinou se z něj vyklube koňadra nebo podobný kousek zpěvu střízlíka. Ráno je chladné, kouří se mi od pusy.
Po půldruhé hodině jsem na druhém konci rezervace. Chci sejít dolů k silnici, když vysoko ze svahu nad sebou zaslechnu útržek známého nápěvu. Chvíli naslouchám. Je to on. Drápu se za ním do svahu. Ptačí zpěv zní blíž a blíž. Je bohatý, sebejistý, skoro bych řekl, že patří staršímu samci. Tahám síťku, která se ale místy leskne ve slunečních paprscích. Pouštím nahrávku a samec utichá. Jako by zmizel. Jen jednou se ozve kratičké zadrnčení. Pak se ale objevuje u sítě. Netrvá to dlouho a visí v ní. Překvapivě je to absolutní holobrádek, loňský samec bez náznaku oranžového zbarvení. Podle tvaru kloaky a absence hnízdní nažiny to ale samec je. Tak sláva, aspoň jeden přírůstek. Ještě pár dní počkám a znovu to v okolí projdu. Uvidíme.
Starý samec lejka malého (Ficedula parva), kterého jsem kroužkoval v roce 2018.
Loňský mladíček lejska malého (Ficedula parva) bez náznaku oranžového zbarvení.
