Po ranní nule dosahuje teď po poledni teplota skoro k 18°C. Navíc je jasno a povívá jen slabý proměnlivý vítr. Je nádherně. Balím to v práci dřív. Nakonec je pátek a stejně mám naděláno. Chci se mrknout k Blučině, abych věděl, jak to tam vypadá. Příští týden už tam zkusím vyrazit přes noc chytat chřástaly. Krom toho se chci mrknout ještě po okolních polích, jestli třeba nenajdu další vhodná místa k odchytu. No a pak buď v polích zůstanu a zrovna na ty chřástaly natáhnu nebo se zajedu podívat ještě na Znojemsko. Uvidíme.
Bývalý mokřad u Blučiny je na troud suchý. Kde jsou ty časy, kdy se tu nedalo projít ani v holinách, kdy se tu zdržovaly desítky bekasin a vždy se ukázala i nějaká slučka. Škoda. Na poli za vodní strouhou sedí a popochází osm čejek, z keře pozpěvuje strnad rákosní a z louky se ozývá kodrcání bažantů. Jdu se jen na chvilku projít kolem nového stání pro kamiony, podél něhož je přerušovaný pásek rákosu. Brzy zde nacházím párek bramborníčků černohlavých. Kolem přeletuje pár konopek a z oblohy se sypou spršky skřivaního zpěvu. Vítr mírně pofukuje. Dnes v noci by to asi šlo.
Přejíždím pak dálnici na druhou stranu a šplhám po panelové cestě na kopeček v poli. Odsud je krásný výhled široko daleko. Kousek pode mnou leží mokřad u Albrechtova, který tu byl vybudován v letech 2009-2010. Tvoří ho trocha rákosu a pět menších vodních ploch. Přesouvám se k nim. V rákosí a v korunách několika menších vrb to žije budníčky menšími. Ozývají se a poletují kolem – vidím čtyři nebo pět ptáků. V Brně jsem budníčka menšího zaregistroval až dnes cestou domů. Podél břehů číhá 8 volavek popelavých a ukazuje se i vodouš kropenatý. Když mokřádek obcházím, narážím ještě na lindušku luční a dalšího bramborníčka černohlavého, v křoví pak na dvojici rehků domácích. Slunce hřeje, dalo by se klidně vegetovat v kraťasech a krátkém rukávu. V hrázce je díra do nory nutrie říční. Nad větrolamem se prohání čtyři káně lesní.
Východně odsud je obora. Na jejím jižním okraji je zajímavý travnatý flek se dvěma jezírky. I tam by se asi dali chytat chřástali. Abych se tam dostal a neporušil zákaz vjezdu, musím se vydat širokým obloukem přes Mutěnice a Jalovisko. Místo je to ale perfektní, daleko od lidí, opuštěné v polích. Nejspíš tu ale vládnou myslivci. Z dvojice louží se zvedá 6 párů kachen a 3 páry čírek obecných. Od vody vzlétá i vodouš kropenatý. Nejspíš ten stejný pták, co byl u Albrechtova. Moc se mi tu líbí.
Fajn, to bychom měli. No a teď je čas udělat zase něco pro svůj birdlist. Do magické třístovky mi u nás už nějakou dobu chybí dva druhy. Říkal jsem si, že to nechám šťastné náhodě. Před desíti dny se mi ale podařila kousek od Hostěradic husa krátkozobá, za kterou jsme bez úspěchu vyrazili v den, kdy ji našel Honza Studecký. Pokud bude schválena Faunistickou komisí, tento druh se vrátí do seznamu ptáků ČR a já si ji budu moci započítat. V tom případě by mě dělila od třístovky už jen jediná položka. Z těch druhů, které mi u nás ještě chybí a které se dají relativně snadno dohledat, patří například sýček, racek mořský nebo orel skalní. Co třeba zkusit toho sýčka právě dnes? Pojedu tam, kde byl posledně zaznamenán, počkám do setmění a budu naslouchat. Možná budu mít štěstí. Vyjíždím tedy.
Času je dost a tak se ještě krátce stavuji u Šumického rybníka. Pak už se proplétám vesničkami nedaleko Lechovic. Jsem asi 200 m od místa, kde byl sýček posledně zaslechnut. Zastavuji, abych si prohlédl střechy blízkého statku. Mimo holubů a hrdliček vidím na jednom komíně nad štítem střechy dvojici nadějných siluet. Zvedám dalekohled k očím a… netušil jsem, že to bude tak snadné. Na komíně sedí pár sýčků. Dokonalé načasování. Na povláčené ornici blízko poletují tři chocholouši. Mám pocit, že jsem se ocitl několik desítek let zpět v minulosti – chocholouši, sýčci… Dělám z povzdálí dokumentační fotky. Jestli vyjde ta husa, tak jsem právě dosáhl kýžené třístovky. A na tachometru Molendy je právě krásně symetrických 171 171 km. Slunce klesá k západu, když odjíždím. Vyprovází mě zpěv zvonohlíka. Sice bych se ještě mohl vrátit zpět k Blučině a natáhnout na chřástaly, ale už se mi nechce. Dnešek si zaslouží lahev červeného, které mi kolegyňka přivezla z Argentiny. Přesně toho červeného malbeku značky Latitud 33°, který jsme tam před pěti lety popíjeli s Tómou. Výjimečná příležitost si zaslouží výjimečné víno a dnešní den výjimečný byl.
Dvojice sýčků obecných (Athene noctua) na komíně.
