Jarní počasí několika minulých slunečných dnů s ranní jinovatkou se prudce změnilo. Náhle je podmračené šero a fouká vlezlý ledový vítr. Včerejší stále ještě slunečný první jarní den jsem trávil na zahradě v Pístovicích. Bylo nádherně a počasí krásně korespondovalo s mezinárodním dnem poezie. Po ránu jsem poslouchal zpívat rehka domácího, do větví jabloně se za mnou přiletěl podívat budníček menší a od lesa doléhal opakovaný křik žluny šedé. Večer jsem pak vyjel na chvíli za Pavlem Smejkalem, který mě vzal kousek od domu na zarůstající paseku u lesa. Nedaleko se ozýval výr a postupně kolem nás nízko nad porostem prolétly čtyři sluky. Ta poslední dokonce po dosednutí na zem krátce zakvorkala a pak bylo ještě hodnou chvíli slyšet jak šustí ve vysoké uschlé trávě. Mám pocit, že tam před ní usedl předchozí pták.
Dnešek si však plně zaslouží označení Smrtná neděle. Neprovází ho ovšem smrt zimy, ale spíše odumírání mé chuti trávit delší dobu venku v tom ledovém povětří. Zima si dnešek k odchodu rozhodně nevybrala. Přesto vyjíždím.
Mým prvním cílem jsou dva krajní rybníky u Záhlinic. Na kraji vesnice se už běžně ozývají budníčci menší a rehci domácí. Toho zpěvu a křiku je vůbec mnohem více než před několika dny. Jen ta obloha se nechá podpírat nejvyššími topoly a stíní krajinu. Z rákosí nesměle pozpěvuje modráček a o kus dál další, ten už na plný zobák. Krátce se ukáže samec sýkořice a pak mě opakovaně provází jemné moudivláččí hvízdání. Jakmile se do mě opře ledový vítr, je mi docela zima. Přitom včera bylo tak krásně. Na vydupaných místech v rákosí leží hromádky prázdných nábojnic. Možná by myslivci mohli tu jimi propagovanou účast na ochraně přírody zahájit úklidem toho, co po nich po střelbě vždy zůstane na zemi. Krátce se snad ozval i bukač, ale bylo to jen jednou. Už po hodině a půl zase sedím v autě s puštěným topením.
Od severu se jedu podívat k Hulínské pískovně. Na hladině není mezi vlnami nic vidět. Vítr je nepříjemně ledový. Projíždím město a pouštím se na Pravčice. Vítr zvedá z polí prach. Těsně nad vesnicí se od travnaté krajnice odlepuje pustovka a sedá do povláčené oranice. To jsem tedy nečekal. Dělám pár dokumentačních fotek a pokračuji dál. V keřích a větrolamech, ale i na poli jsou skupinky strak. Kousek před Břestem asistuje káni při požírání mršiny trojice krkavců a 5 strak. Proplétám se po polních cestách. Další straky, káně a poštolky. Kousek od Žalkovic vzlétají dvě koroptve. Jsem opět na asfaltce. Objížďka, hledání cesty na Vlkoš a před Plučiskem pole plné racků. Vítr mi cloumá stativákem. Počítám tu zhruba 400 racků chechtavých a jednotlivé racky bouřní (4 ex.). Na poli se pohybují skřivani a v mé těsné blízkosti asi 30 strnadů obecných. Pak už přistávám u opuštěné Troubecké pískovny. Opuštěná vlastně není. Plovoucí ostrůvky jsou obsypány kormorány a na vodě je asi dvacítka racků bělohlavých. U Annína se hladina v jižním cípu jezera černá lyskami, mezi kterými svítí roháči.
Plánuji ještě Hradecký rybník, ale už když lezu z auta, tak vím, že dlouho tu nezůstanu. Vítr se do mě opírá vší svou nepříjemností. Zaznamenávám přelet jedenácti jespáků bojovných, prohlížím si roháče, čtveřici čírek modrých, pak nacházím trojici lžičáků. Ne, Smrtná neděle mě dnes dostala. U kříže se otáčím a hodně rychlým krokem se vracím do auta. Dnes to opravdu stačilo. Jen ještě před Hrubčicemi zastavuji u krajnice, abych si prohlédl káně rousné třepotající se nad polem.
Upřený pohled pustovky (Asio flammeus) u severního okraje Pravčic mě potěšil.
