Noc nenaplněných očekávání, ano, přesně tak by se dal popsat můj dnešní pokus o noční odchyt.
V průběhu dne se neustále mění předpověď počasí. Jednou má pršet ještě po osmnácté hodině, jindy by měl déšť ustat už po poledni, jednou vytváří noční křivka rychlosti větru krásně hlubokou misku s plochým rovným dnem a později je z ní náhle jen úzký ďolík s prudkými stěnami. Takhle se to fakt nedá. Kašlu na předpověď a vyjíždím. Silnice jsou ještě mokré po dešti a oblohu raději ani komentovat nechci. Déšť stále hrozí, kdykoli a kdekoli. Bál jsem se, že se přes bahno nedostanu k odchytovému místu, ale dní bez deště bylo dost a půda většinu vláhy posledních hodin vstřebala.
Pod tmavou, chuchvalcovitou oblačností je můj pocit z přicházejícího sychravého podzimu zvláště intenzivní. Samotného mě až zaskočila ta tíseň, melancholie a teskná nálada, se kterou na mě to chladné zšeřelé odpoledne dolehlo. Natahuji dravcovku a s holinami obalenými blátem to opakuji i s pěvcovkou. Dost fouká, proto se rozhoduji pro osmnáctku italské provenience s hlubokými kapsami, která je zavětrovaná. Nad polem poletuje dvojice pochopů, na oranici a na sloupech vidím postávat tři káně, nedaleko mě z drátů pozorují dvě poštolky a ťuhýk šedý a občas kolem přeletí skupinka špačků. Jinak je děsivé ticho. Konstantní zvukovou kulisu vytváří jen blízká dálnice a střelba vojáků z nedalekého vojenského prostoru.
Zkouším si číst, ale myšlenky mi stále odbíhají stranou. Sítě se vlní ve větru a já si říkám, že jsem se dnes asi unáhlil. První odchycený budníček pruhohlavý z Jizerských hor před několika dny (20.9.2021, Kořenov) by znamenal, že už se dali do pohybu budníčci. Tady se to ale neprojevuje. Vlastně ano, jeden budníček menší se tu vábením ozývá, ale k síti se mu nechce.
Otevírám australský shiraz. Oproti začátku měsíce se šeří téměř o hodinu dříve. Vloni jsem tu zvládl dvacet nocí, dnes jsem teprve u deváté. Představa těch nekonečně dlouhých černých hodin, chladu a prázdných sítí je zrovna dnes až příliš skutečná.
Od sítě se ozývá křik ťuhýka šedého, ale pták samotný zůstává na drátech. Arnošt se pohupuje ve větru a dravce nezajímá. Oblohou přelétne volavka popelavá, několik hřivnáčů a tmí se. Těsně před zavřením pěvcovky z ní přináším mladého drozda zpěvného, jediného opeřence dnešního odpoledne i většiny následující noci. Mezi nočními kontrolami se mi nedaří spát. Bloudím očima po světlé obloze, za jejíž oblačnosti se občas zhmotní obrysy měsíce chvíli po úplňku. Vítr mění směr, ale neuvadá. Neobjevuje se ani žádná sova. Letošní konec léta je oproti předchozím rokům nesrovnatelně jiný, chudší, monotónnější.
Ve dvě uvízl v síti mladý sameček pěnice černohlavé. Je docela teplo a já pořád nespím. Hlavou mi teď proudí jen mollové akordy. Nemění se to ani po ránu. Chytá se jen několik červenek, pěnic černohlavých a rehků zahradních. Přílišné očekávání vždy škodí. Noc byla dlouhá, ale den bude tentokrát ještě delší, bude mít unavené oči a ospalý pohled. Snad bude příště líp.
odchycené druhy: drozd zpěvný, pěnice černohlavá (4 ex.), rehek zahradní (2 ex.), červenka obecná (6 ex.) – 13 ptáků 4 druhů
Začínají se chytat červenky (Erithacus rubecula). Příští měsíc na Sedle budou dominovat nočním odchytům.
