Pátek 22. května:
Máme tu další, pátý ročník límcování hus na Vysočině. Naším cílem jsou opět Častotice, kde se máme v hospůdce uprostřed vesnice sejít s ostatními. Letošní termín je trochu nezvyklý tím, že je posunut zhruba o tři týdny dříve. Případné koupeli v rybníce to příliš nenahrává. Navíc i předpověď počasí slibuje chladno, zataženou oblohu a déšť. No uvidíme.
Je pátek, balíme vše jako obvykle. Jen stany tentokrát vynecháváme – nahradí nám je pojízdný Lolek. Podle zpráv Radiožurnálu popisující aktuální dopravní situaci, jsme si vybrali ten nejlepší směr k opuštění Brna. Všude jsou nehody, uzavírky a kolony, jen směrem na Náměšť nad Oslavou je provoz plynulý. Obloha je zatažená, ale jede se opravdu pěkně. Když Pepemu asi kilometr za Náměští s úsměvem říkám, že všechno probíhá až nezvykle hladce, přijíždíme na konec dlouhé kolony čekající před semaforem s kyvadlově řízenou uzavírkou kratšího úseku silnice. No nic, na čtvrtou zelenou se ztrátou nějakých patnácti minut zase pokračujeme.
Trávníček před hospůdkou, kde míváme základní tábor, je čerstvě posekaný a už tu parkuje Luboš Novák, na druhé straně cesty stojí auto Jardy Závory. Ten je společně s Michalem Podhrázským na okružní cestě po okolí, aby zjistili, kde a v jakém počtu se husy zdržují. Stavím Lolka na nožky a sedáme pod přístřech před hospůdkou na pivko. Je opravdu chladno. Teplota se zuby nehty drží 13°C. Kluci skáčou na trampolíně a my probíráme novinky. Brzy se objevuje Michal s Jardou. Na Dubovci letos žádné husy vidět nejsou. Zítra to vypadá na premiéru na rybníce Stejskal. Kolem osmé přijíždí Vašek Prášek a po něm ještě Petr Podzemný, přidává se k nám také pan Nováček, místní chlapík, který každoročně s límcováním pomáhá.
Na zahrádce hospůdky se statečně choulíme až k půlnoci. Až poslední pivko dáváme v teple výčepu. Nálada je výborná. Jsme plni očekávání, jak se nám zítra povede.
Sobota 23. května:
Obloha je po ránu stále šedivě flekatá, ale neprší. Naše řady doplňují dvě studentky, které včera kdesi v terénu zlanařil Jarda. Pak přijíždí Jožka Chytil a na závěr se objevuje také dodávka České televize, ve které sedí Karel Hudec a malý televizní štáb. Letošní límcování bude jejich přítomností ozvláštněno z důvodu natáčení dokumentu o husách a Karlovi.
Michal rozkládá na stole pod stříškou mapku rybníku Stejskal a pod dohledem kamery začíná plánování. Rozdělujeme se do skupin a přesunujeme se k rybníku, podél jehož břehů se rozestavujeme. Tenata se budou stavět na hrázi mezi Dubovcem a Stejskalem. S rodinkou hlídkujeme nedaleko železnice u bývalé kačenárny. Ráno na rybníce nebyly vidět žádné husy, ale teď tu plavou čtyři rodinky s patnácti mláďaty. Nad námi loví ostříž, z kraje lesa se ozývá cvrčilka říční a nedaleko zpívá pěnice slavíková. Na vodě je dokonce v chumlu hoholí rodinka – samice a devět prcků.
Nafukujeme Pálavu a přijíždí Michal s filmaři. S kameramanem vyplouváme na vodu. Na druhé straně se podél rákosí pohybuje další nafukovačka. Husy v poklidu míří do úzkého dlouhého chobotu, ve který se rybník v SZ cípu natahuje směrem k Dubovci. Na konci stojí tenata. Vše probíhá neuvěřitelně hladce. Do studené vody nikdo nemusel. Všechny husy poslušně zamířily do tenat. Jen já a Petr jsme se nakonec trochu zmáčeli. Ve dvou stanech na hrázi čeká na okroužkování a olímcování celkem 14 hus velkých – zatím rekordní počet. Límce nakonec dostává 10 hus (červené s označením S27 – S36), ostatní jsou malé tak akorát na odečítací kroužek. Probíhá měření, vážení, odebírání několika per. Filmaři vesele natáčejí a Karel a Michal je seznamují se zajímavostmi z husí biologie. S poslední označenou husou klesá šedá obloha ještě níže a začíná jemně pršet. Vyšlo to dokonale.
Postupně se všichni scházíme na oběd v prvním motorestu směrem na Brno. Venku vytrvale prší. Loučíme se a filmaři s Michalem a Karlem ještě odjíždějí do Častotic udělat další rozhovor. Ostatní se rozjíždíme domů. Rodinka mi během jízdy celá usíná. Letošní límcování se vydařilo na jedničku.
Karel Hudec při vypouštění olímcované husy – samozřejmě pod dohledem filmařů. Vše dokumentoval také Jarda Závora.
Límcování na Vysočině má díky nádhernému okolí svoje kouzlo. Navíc jsme rok od roku úspěšnější.
