Kdyby se ti malí prevíti králíčci ohniví chytali, mohl jsem mít letošní RAS s nimi už dávno hotový. Téměř na všech loňských teritoriích jsem nějakého potkal. Většinou jde o ptáky nové, nekroužkované, ale na třech místech jsem narazil i na jedince kroužkované. Kdyby každé tohle pidizvíře spolupracovalo, mohl jsem si od nich už minimálně před týdnem oddechnout. Teď ale pořád dokola obcházím ty stejná místa a stále znovu zkouším některého z těch „nespolupracujících“ přemluvit k návštěvě sítě. Zkouším jiná místa, jiné nahrávky, jinou denní dobu a vůbec se mi nedaří. Vloni jsem kroužkoval 23 ptáků, teď jich mám 18 a 6 dalších mě ignoruje. Co s tím? Ještě jim dám tento víkend a pak je nechám být. Snad se k nim vrátím třeba později.
Sobota 22. dubna
Počasí v posledních dnech udělalo pěkně dlouhý skok zpět do předjaří. Ve středu chumelilo a teploty klesly k nule. V noci na pátek šly i pod nulu a nejspíš to odskáčou meruňky. Po snídani jedu těch 7 km severně do lesů nad Soběšicemi a parkuji u Lipky. Chci zkusit jednoho ptáka s kroužkem. Nejdřív se ale zastavuji pod ekocentrem, abych chvilku zahrál ve starém porostu, kde byl pták vloni, ale letos jsem se tu žádné reakce nedočkal. Fouká silný SZ vítr. Reakce se tu dočkávám, ale ptákovi se do nadouvající se sítě nechce. Registruji hlas šoupálka dlouhoprstého a krátce pouštím jeho zpěv. Pták reaguje během minutky. Je to samec, kterého jsem kousek odtud kroužkoval 4. března. Stále se drží v okruhu jen několika desítek metrů. Balím to a jdu k tomu kroužkovanému králíčkovi. V prudkém svahu se síť blbě staví. Ptáka sice rozezpívám, ale tím to končí. Opět se ozývá šoupálek. Docela by mě zajímalo, odkud je a proto ho pouštím. Znovu reaguje na počkání. Nejprve vzrušený hlas a pak skáče do sítě. Je to úplně nový loňský pták. Dostává kroužek a počet mých šoupálků dlouhoprstých tak stoupá v tomto ročníku RAS na 31. Obloha temní a začíná drobně pršet. Navíc pořád funí vítr. Ještě jednou přestavuji síť, ale k ničemu to nevede. Kašlu na to.
Na oběd jedu s klukama k babičce, a když se pak odpoledne vracíme, znovu sedám do auta a tentokrát mířím až těsně pod Útěchov. Zde je v mladém smrkovém porostu bašta několika nespolupracujících ptáků. Svítí slunce a pak se náhle zatahuje a začíná poprchávat. Vítr je silný a ledový. Stavím síť v místech, kde vím o výskytu samce a pouštím nahrávku. Pták se několikrát ozve a pak už ho přestávám zajímat. Déšť houstne a vítr mi casnuje sítí. Tento výjezd jsem si mohl odpustit. Obloha je jednolitě šedomodrá. Vzdávám to dnes po druhé. Ještě že mi dnes udělali radost aspoň ti šoupálci.
Neděle 23. dubna
Po ránu chvíli bojuji s tím, jestli si nedopřát birdwatching, který může být v této části roku opravdu výživný a může přinést řadu výjimečných pozorování. Nakonec mi to nedá a opět mířím pod Útěchov. Počasí je aprílové, chvíli modrá obloha, chvíli zamračeno a pár kapek deště. Parkuji těsně pod vesnicí, abych vyzkoušel ptáka se starým kroužkem. Našel jsem si na síť úplně nové místo, ale silný vítr se dostává i do mladších a hustších smrkových porostů, jako je tento a síť silně nadouvá. Králíček se rozezpíval a spíš než k síti, zalétá do břízy kousek ode mě a odtud si mě výsměšně prohlíží. Kroužek se mu leskne na levé noze. Dávám tomu čtvrt hodiny a znechuceně odjíždím k parkovišti U Buku. Okolí už začínám mít docela prochozené, mapu ani nemusím vytahovat z kapsy. Napadá mě nejprve zajít k izolovanému jehličnatému porostu, kde jsem se minule nedočkal žádné reakce. Pták se tu při mém příchodu ozývá. Stavím síť a pouštím playback. Nic. Samec musel někam odlétnout. Vždy krátce zahraji a čekám. Králíček se ukazuje až po deseti minutách, ale hned skáče do sítě. Tak sláva. Pak přecházím pár set metrů dál a zkouším postavit síť v místech, kde mě jiný samec okázale ignoroval. Vybírám si zase jiné umístění, pouštím nahrávku a pták je za chvilku u sítě. Pak jeden kratičký přelet a mám ho. Hurá. Tohle byl letošní dvacátý králík.
Úspěšný odchyt mi vrací náladu i chuť to zkusit ještě na jednom místě, kde jsem byl posledně jaksi zbytečný. Samec tu spontánně zpívá. Stavím síť a k mému překvapení se ozývá ještě další pták a pak vidím ke zpívajícímu samci jiného králíčka přilétat. Následuje krátká honička. Zpívající samec se přesouvá výš do korun, ale k síti míří snad ten druhý jedinec a přímo to do ní napálí. Ty bláho, to byla rychlost. Pták v síti se mi zdá drobnější, korunku má spíše žlutou než oranžovou, ocas má odraný a barevně mi přijde také fádnější. Křídlo má jen 49 mm a navíc má nevýraznou hnízdní nažinu – moje první samička. Tak jo, tímhle s králíčky taky končím. Nějaký pokus si nechám ještě na pozdější týdny. Teď nás čekají lejsci malí. To bude zase něco úplně jiného.
Křídlo loňského (2K) samce šoupálka dlouhoprstého (Certhia familiaris).
Loňský (2K) samec králíčka ohnivého (Regulus ignicapilla).
