Čeká nás pěkně vypečený den, v jehož závěru by mohly přijít bouřky s potenciálem velkých škod, jak praví meteorologové. Taky je tu první letní den. Odteď bude každý následující zase o kousíček kratší. Nejprve neznatelně, pak skokově. Ach jo, raději na to nemyslet. Na kroužkování to teď není, nechce se mi rušit krmící ptáky. Říkal jsem si, že se raději projedu na motorce, ale v bezpečnostním krunýři motooblečení je to holé sebemrskačství. Rozhoduji se pro krátkou procházku podél Věstonické zdrže VDNM a navrhuju Jožkovi, jestli nechce jet se mnou, že si může vzít kolo a jezdit kolem nádrže, jak se mu zlíbí. V posledních měsících vyznává hltání kilometrů na kole a tak souhlasí.
Auto necháváme na parkovišti u hotelu Termal. Jožka sedá na bicykl a mizí. Na prvním místě s výhledem na vodní hladinu chystám stativák. Asfaltka podél nádrže je pěkně frekventovaná, houfy cyklistů, maminky na bruslích tlačící kočárky a ojediněle chodci. Koukám na kolonii kormoránů velkých na vzdáleném Ivaňském ostrově. Ve větvích keřů se tam pohybují i rodinky kvakošů, dole u vody sedí volavky popelavé a početní racci bělohlaví. Na mělčině plné velkých racků a kormoránů komíhá zobákem ze strany na stranu kolpík a jednotlivě jsou ve větvích vidět i drobnější kormoráni malí. V mé blízkosti zpívá sedmihlásek, rákosník obecný, kolem vody poletují konipasi bílí a ozve se i dlouhé teskné vábení moudivláčka. Ve stínu stromů je mi dobře, vítr mírně pofukuje a já jsem rád, že jsem zase po delší době vyvětral stativák.
Volá Jožka, že už je u rybárny a vyráží za mnou. Je to rychlík. Vracím se na asfaltku ve chvíli, kdy kolem snad padesátikilometrovou rychlostí profičí vláček tří upocených chlapů jen v trenkách na kolečkových bruslích. Jsou na sobě nalepení a vzájemně je dělí jen centimetry. Obdivuju jejich fyzičku, ale ten těsný kontakt mě spíš znechucuje. Objevuje se Jožka. Prý ani nepřehazoval a celé to profičel na nejtěžší převod. Holt rovinka, libuje si. Domlouváme se, že to dá ještě jednou a já se zatím vrátím k autu a sejdeme se u rybárny.
Koukám na rákosníka proužkovaného zpívajícího z drátu nad rákosím Betlému, pak vysoko nade mnou na kolpíka přeletujícího k severu, z lesa se ozve slavík, flétna žluvy a cilp calp budníčka menšího. Slunce peče a cyklistů je stále více. Z opačného směru se zase tryskem vrací funící trojice upocených bruslařů, kteří si mezitím vyměnili pozice. Náraz vzduchu mi rozčísne vlasy. Nemá cenu nic víc podnikat. Ještě limonáda na rybárně a jedeme zase k Brnu. Zítra nás čeká svatba neteře, což znamená, že s ptáky je pro tento víkend konec. Tak snad zase brzy.
Špaček obecný (Sturnus vulgaris) se přiletěl napít i s potravou v zobáku.
Kvakoš noční (Nycticorax nycticorax) číhající v zástinu nad vodním kanálem zarostlým okřehkem.
