Teplota zase padá pod nulu. Hlavně v noci, ale ani přes den se jí z minusových pozic moc vysoko nechce. Navíc je zataženo a pofukuje ledový vítr. Příchod jara se zastavil a s pohybem omezeným kvůli covidu na hranice katastru se mi ani nikam nechce. Včera jsem se dokopal alespoň k menšímu okruhu kolem Lesné. Vytáhl jsem synátory, prošli jsme se na Cacovický ostrov, kousek podél Svitavy, pak jsme vylezli lesem nahoru na Lesnou a zase jsme se vrátili domů, kde na nás už čekal oběd. Zapisoval jsem si ptačí druhy, jak to mám ve zvyku, ale žádná sláva to nebyla – dvě hodiny a 21 druhů.
Přepisuji teď svá stará pozorování do databáze eBirdu. Procházím díky tomu staré deníky z výletů do zahraničí, vracím se ve vzpomínkách do těch minulých let a cestuji tak aspoň virtuálně. Ne, že by mi to stačilo, ale není špatné otevřít a prohledat šuplíky, na které jsem už skoro zapomněl.
Dnes máme neděli a venku je ještě větší zima než včera. Přesto se odsud ozývá zpěv drozda a na protější lípě právě sedí hejno drobotě, které se vrzavě ozývá hlasy čížků. Je třeba se trochu vyvenčit, jen nesmíme zapomenout na teplé spodky.
S Pepem to bereme po stejné trase jako před týdnem, po dálnici k Blučině. Auto necháváme na cestě lemující vodní strouhu na kraji obce a jdeme se projít krajem podmáčených luk. Louže jsou pod ledem a netrvá to dlouho a hustě sněží. Takhle si začátek jara nepředstavuju. Kolem zledovatělých fleků zdrchaně postávají čejky a poletují konipasi bílí. Pozorujeme hejno konopek sedících v keři, několik strnadů rákosních proplétajících se při zemi uschlým býlím a krásného samce rehka domácího na nedalekém plotě. Dostáváme se k lávce přes Litavu. Na rybníčku Blučiňáku sedí pár kachen a husté sněžení maskuje párek morčáků velkých. Na druhé straně vodní plochy přeletuje stříbřitý samec pilicha. Cestou zpět nám brnkne přes ucho hlas vodouše rudonohého. Tak aspoň tento druh nám přibývá do letošního birdlistu, Letí nízko nad podmáčenou loukou a nad ním právě frčí vzduchem hejno dlouhozobých bekasin. Je jich ke třiceti. Z trávy se zvedá několik lindušek lučních. Sedíme v autě, zapisuji si do bločku druhy a sledujeme dívčinu na kratičkých nožkách s velkolepým pozadím nacpaným ve sportovních legínách, která rázně míří venčit psa do luk. Stačí jedno křupavé proboření skrz tenký led a zase se vrací na polňačku. Už se těším, až tu půjde pobýt jen v tričku, kolem budou lovit vlaštovky a křičet rudonožci.
Přejíždíme ještě k blízkým polím nedaleko Jaloviska. Pomaloučku se vezeme v další sněhové přeháňce polní cestou. Na kraji strouhy pod námi přebíhají nutrie a kolem vody mezi keři přeletují kosi. Na dubech na kraji lesa sedí stovka kvíčal. Prohlížíme je přes přední okno auta. Cvrčala žádná. Pak parkuji na mostku přes strouhu. Kousek od nás se z keřů ozývají dva budníčci menší a já se jdu projít kousek do pole. Brzy vidím několik bekasin, hlasem na sebe upozorní trojice vodoušů kropenatých a o chvilku později dvojice kulíků říčních. Tak sláva, další nový druh do birdlistu. Během kratičké procházky vidím ještě dalších deset bekasin, několik skřivanů polních a lindušek lučních. Řekl bych, že jen co se trochu oteplí, vyzkouším noční odchyt chřástalů právě tady. Už aby to bylo. Tož tak, slabé dvě hodinky v terénu myslím docela stačily. Už od pondělka to nebude v rámci okresu tak ilegální.
Jeden samec vrabce domácího (Passer domesticus) ze sobotní procházky po Lesné.
