Dvě okolnosti mi tentokrát hrají do karet – předpověď počasí a fakt, že právě dnes mám k dispozici Molendu. Zítra odjede rodinka na chajdu a já bych se musel k Vyškovu natřásat na prskoletovi. Není o čem přemýšlet, něco po čtvrté odpolední už sedím v autě a jako jeden z mnoha v koloně vozidel se pohybuji pomalounku vpřed k okraji Brna. U vyškovského Lidlu parkuji něco před pátou. Kovářský chleba, chilli humus a překvapivě stále ještě v několika lahvích dostupný australský merlot. Zdá se, že tento obchodní řetězec právě s mojí oblíbenou značkou končí. Marně ji poslední tři týdny hledám v každém Lidlu v okolí. Už jen tady, ve Vyškově jsou poslední tři lahve. A jednu si odnáším.
V polích u Zouvalky jsem kolem páté. Fouká poměrně čerstvý studený vítr od SZ. Doufám, že předpověď nelže a během večera se uklidní. Natahuji pěvcovku napříč pásem křovin a kousek dál na zbytku strniště napínám i dravcovku s Arnoštem na klacku. Vítr fučí a sítě se vlní, napínají a nadouvají. Vůbec se nedivím tomu, že se nic nechytá. V keřích je absolutní klid, neozývá se ani ptáček. Jen nad poli pokřikují dravci. Občasný stoupák zaplňují káně lesní. V jednom takovém je jich hned 32 a s nimi také luňák červený. Nad zbytky strnišť stále loví pochopi a poštolky. Na drátech elektrického vedení je tentokrát téměř stovka hrdliček zahradních. Hřivnáči sedí v několika desítkách na zemi.
V jednu chvíli se v síti přece jen objevuje nějaký opeřenec, ale než k němu přicházím, lehce se z nafouklé kapsy dostává a odlétá. Zdálky mi připomínal ťuhýka rudohlavého. Byl by to obrovský pech, kdyby to byl právě takový špek, ale to už se nikdy nedovím. Sedím na židličce a přichází večer. Je nedočkavý a bude teď přicházet dřív a dřív. Kolem půl osmé uvadá vítr. Konečně. Už je skoro tma, když se chytá vrabec polní a retrap pěnice hnědokřídlé. Čekám až do desíti a jdu si lehnout.
Budík mě vytahuje ze spacáku o půlnoci. Splihlé sítě jsou prázdné. Pouštím nahrávku (směs rákosníků, cvrčilku zelenou a slavíka tmavého) a jdu se znovu natáhnout. Obloha je plná hvězd. Další kontroly jsou až do rána úplně zbytečné. Stále čekám na ptáky přicházející s rozbřeskem. V pět balím dravcovku. Pěvci se ukazují teprve v půl šesté – drozd zpěvný, rákosník velký, pěnice černohlavé… Až u země se chytá jedna cvrčilka zelená, pak nějaký rákosník proužkovaný, pěnice slavíková a nakonec dva rákosníci zpěvní, jeden velký a opět pěnice hnědokřídlá. V sedm to končí. Hm, moc jich teda nebylo, ale mohl jsem být přes noc venku, spát pod hvězdami a vidět poslední i první paprsky slunce. Tohle mi vždy bude stát za to.
odchycené druhy: pěnice hnědokřídlá (2 ex., 1x retrap), pěnice černohlavá (7 ex.), pěnice slavíková, vrabec polní, drozd kvíčala, drozd zpěvný, rákosník velký (2 ex.), rákosník zpěvný (2 ex.), rákosník proužkovaný, cvrčilka zelená – 19 ptáků 10 druhů
Cvrčilka zelená (Locustella naevia) do sítě přichází po zemi.
Cvrčilka zelená (Locustella naevia) – kresba její svrchní části těla.
