Předpověď počasí je dobrá a navíc mám dostatek času. Dokonalá konstelace, kdy můžu beze spěchu projíždět plochou Hanou a koukat se do polí. Je zbytečné se nutit brzy ráno z postele, když se stejně krajina rozpouští v mlze. Před osmou už je ale viditelnost dobrá. Kousek za Vyškovem potkávám u dálnice dvojici zapomenutých čápů černých. Pak už mířím k Vrbátkám, kde byli v posledních dnech pozorováni lyskonozi úzkozobí.
Koukám po drátech, kroutím hlavou po okolí. Poštolky rudonohé mohou být vzhledem k četnosti jejich pozorování teď už kdekoli. První nacházím před Vrbátkami na drátech – sedí tu dospělý samec a čtyři mladí ptáci. Kolem přeletuje asi 300 čejek a v poli jsou vidět pochopi, káně, volavky popelavé…
Ve Vrbátkách zastavuji na konci dědiny u potoka. Podlezu trať a podél potoka to mák k odkalovačce místního cukrovaru pár desítek metrů. Hladina je bílá pěnou. Místy z ní kouká nějaká nízká vegetace, ve které se skrývají čírky obecné a kachny. Ve výšce letí několik bekasin otavních a na břehu se ozývá pisík. Lyskonohy nacházím až u severního okraje nádrže. Jeden je ještě v juvenilním šatu a druhý přepeřuje do zimního a na zádech už má proužky šedých pírek. Když si dřepnu na břeh, připlouvají do vzdálenosti tří nebo čtyř metrů. Jsou to nádherní malí bahňáci krmící se nervózními pohyby z vodní hladiny. Jsem tu přes hodinu a objevují se další ptáčkaři. Kolem cukrovaru letí k východu koliha, když se vracím k autu.
V poli u Hrdibořic loví volavky bílé a popelavé. Spolu s šedivkami se ládují hraboši. Ochutnávám plody rakytníku rostoucího u silnice. Mají chuť kyselých mandarinek.
Ještě před Dubem nad Moravou odbočuji vlevo do polí. Pozorováním z polních cest trávím další třičtvrtěhodinku. V termice se objevují káně, na oraništi sedí racci bělohlaví a šedivky. Co chvíli jsou vidět pochopi a poštolky obecné.
K Dubu nad Moravou se dostávám od severu a nedá mi to, abych hned za křižovatkou nezastavil znovu u krajnice. Na strništi počítám 78 šedivek, na drátech jsou vidět dvě mladé poštolky rudonohé a na keři černého bezu sedí straky a poštolky obecné. V úrovni Věrovan se právě oře pole, které je bíle tečkované racky. Racků chechtavých je odhadem 1200 a velkých racků 280. V oranici přeletují konipasi bílí a vzadu na strništi se v horkém vzduchu tetelí siluety dvou kolih velkých. Nacházím racka bouřního a tři žlutooké racky středomořské. Několik velkých racků se snaží pozřít čerstvě vyorané hraboše. Všude jsou vidět pochopi, káně, poštolky a špačci. Nad hlavou mi přeletuje linduška rudokrká.
Teď mě čekají pole u Ivaně. Vylézám z auta, v polích je vidět to stejné osazenstvo co všude. Po pěti minutách se najednou s křikem objevuje několik poštolek rudonohých. Krouží nade mnou a jejich počty rostou. V jednu chvíli se mi daří spočítat 21 ptáků. Ještě chvíli se točí na obloze a pak stejně náhle jako se objevily zase mizí. Bylo to jako přelud. Být tu v jinou chvíli, tak jsem to divadlo minul. V polích kolem teď sedí už jen poštolky obecné.
Proplétám se dál krajinou směrem k jihu. Z kraje silnice prohlížím dalekohledem pole. Mezi Hruškou a Němčicemi nad Hanou si všímám v terénní depresi louže. Kousek dál odbočuje ze silnice polňačka. Chystám stativek a zběžně to místo prohlížím. Vzduch se pěkně tetelí, ale rozeznávám jespáky bojovné, vodouše šedého, jespáky obecné a malé. Krom sto padesáti čejek je tu i mladá husice liščí. Tohle mi nedá. Mezi řádky kukuřice se blížím pro lepší výhled. Louže je to nevelká, ale počty bahňáků mě překvapují – bojovníků je 55, jespáků obecných 13 a jespáků malých 14. Těchto drobných bahňáků jsem pohromadě tolik snad ještě neviděl. Pak je tu onen vodouš šedý, vodouš tmavý, tři vodouši kropenatí a dva kulíci píseční. Slunce se do mě opírá, ale znovu se kochám tím nenápadným kouskem pole přeplněným životem.
Když se odpoledne jdeme v Pístovicích projít kolem rybníka, objevuje se na obloze hejno vlaštovek. Přilétly od severu přes lesem zarostlé kopce. Jsou jich asi dvě stovky. Snášejí se k hladině rybníka a jako kroupy bubnují do jeho hladiny, kde se jedna přes druhou snaží napojit. Je to nezvyklá podívaná na hustě nahloučené hejno. Vše trvá tak deset minut, pak jsou ještě vlaštovky vidět vytáček výšku vysoko pod mraky. Mizí náhle směrem k jihu. Místní ptáci to nebyli, ti už zmizeli. Kdoví, kolik toho tihle už ulétli. V duchu jim musím popřát šťastnou cestu.
Mladý lyskonoh úzkozobý (Phalaropus lobatus) v juvenilním šatě.
Tento lyskonoh úzkozobý již přepeřuje do šatu zimního.
