Tak jsem se zase dočkal. Po dnech nejistoty a přešlapování pod zataženou oblohou, jestli v noci zmoknu nebo ne, je tady na celou noc dokonalá předpověď, a já neváhám. Když parkuji na svém místě v polích, obloha je modrá, pofukuje mírný větřík, z jedné strany keřů vláčí oranisko traktor a z té druhé je klid. V šest mám nataženou osmnáctku a hned do ní skáče mladá pěnice hnědokřídlá. O půl hodiny později už stojí i dravcovka a pod Arnoštem pokřikuje z nahrávky poštolka. Je příjemně teplo, kolem poletují hejnka vlaštovek a vysoko nade mnou se mihne jeden osamělý rorýs. Po půlhodince přináším první poštolku, mladého samce. Sedím pak na židličce, vychutnávám si přicházející večer, do kterého se stále ještě ozývá křepelka počítající drobné, slunce se kloní k západu a na čtyři metry ode mě přihopsá zajíc a bezstarostně ukusuje stébla zelené trávy. Až když na něj promluvím, znejistí a odskáče dál do pole. Přináším další poštolku a pěnici slavíkovou s mým dva dny starým, ještě lesklým kroužkem.
Stmívá se, západní obzor si hraje s barvami, nádhera. Objevuje se Jupiter, kolem kterého svítí čtyři měsíce a o chvíli později Saturn v baletní sukýnce. Na několik minut se na obloze zhmotňuje tenoučký, jako břitva ostrý srpek měsíce, aby po chvíli zase zapadl. Obloha jiskří hvězdami. Dopíjím červené, stativákem chvíli prohledávám vesmír a pak si jdu na hodinku zdřímnout.
Vydatně padá rosa. O půlnoci přináším od Arnošta kalouse ušatého, od kterého mi pak po zbytek noci budou páchnout ruce. Noční můry kladou vajíčka do sítí mírně se vlnících ve slabém větříku. V paprsku čelovky jim duhově svítí oči. Po každé kontrole dlouho nemůžu usnout a vleže vedle auta koukám vzhůru. Jsem při tom pohledu jen smítkem prachu, a přitom jsem to já, kdo vlastními smysly vnímá svět kolem. Kam se jednou tohle mé já, které si dokáže uvědomit samo sebe, rozplyne?
Ještě před východem slunce se vracím vlhkým strništěm a východní obzor už má hřejivé kontury. Rodí se další den a já jsem u toho. Musím se na chvíli zastavit, všechno si to nahrávám do své vnitřní paměti, cítím dojetí.
Ptáci se rozletují až po půl šesté – hlavně pěnice, ale i nějaký ten sedmihlásek, budníček větší, ťuhýk obecný. Ze strniště se ozývají skřivani, z vedlejšího pole se odváží včera sekaná vojtěška, polem pobíhají zajíci. Do sedmi hodin rozdávám zhruba 30 kroužků. Pak vše pobalit a hurá do práce. Má být nejteplejší den letošního roku, navíc je 21. srpen.
odchycené druhy: kalous ušatý, poštolka obecná (2 ex.), ťuhýk obecný, pěnice hnědokřídlá (3 ex.), pěnice pokřovní (3 ex.), pěnice slavíková (7 ex., 1 reptrap), pěnice černohlavá (8 ex.), rákosník proužkovaný, rákosník obecný (3 ex.), rákosník zpěvný, sedmihlásek hajní (3 ex.), budníček větší – 34 ptáků 12 druhů
První ze dvou poštolek obecných (Falco tinnunculus) začátku dnešní nádherné noci.
I kalous ušatý (Asio otus) se chytil díky bezměsíčné obloze.
