Sobota 20. června:
Po včerejší hromadné rodinné oslavě narozenin se ven dostáváme až v pozdním dopoledni. Zato ale jedeme všichni a za Molendou se pohupuje Lolek. Obloha je oblačná až zatažená a brzy začíná pršet. No nic moc. V Sedleci se máme odpoledne setkat s kamarády, kteří jdou pěšky z Podivína. Před tím se zastavíme na několika místech u rybníků a trochu zabirdíme.
Prší podstatnou část cesty a nepřestává, ani když parkujeme pod stromy nedaleko jednoho z menších rybníčků u Vrkoče. Nikomu se se mnou nechce, tak beru pršiplášť a v sandálech s nohavicemi ohrnutými pod kolena vyrážím do mokré trávy. Hladinu rybníka čeří dešťové kapky. Z rákosí se ozývají rákosníci obecní. Jsou dost zvědaví, poskakují po stéblech a prohlížejí si mě. Nad vodou loví rybáci obecní a nad nimi přeletuje dospělý kvakoš. Po dvaceti minutách přestává pršet. Doprovází mě pískání moudivláčků a nacházím i jejich hnízdo. Na Nohavici je menší skupina zrzohlávek, poláků velkých a kachen. Zkouším cvaknout zvědavého rákosníka obecného, ale pod mraky je stále tma a tak si odnáším jen pár rozmazanin. Potěšil mě ostrůvek na Vrkoči. Všude ubývá hnízdnících racků chechtavých a tady se vytvořila malá hnízdní kolonie. Když se po hodince vracím k rodince, kluci pobíhají na polní cestě a hrají si. Odjet se nám nedaří tak snadno. Asi končí životnost autobaterie v Molendě, protože při otočení klíčkem ani nehlesne. Naštěstí startujeme přes baterii z Lolka.
Následuje Ivaň, kam jedeme na oběd a kde se bojím vypnout auto, abych je ještě nastartoval. Na hnízdě na náměstíčku je dospělý čáp bílý se dvěma mláďaty. Po obědě ale auto startuje jakoby nic a my můžeme pokračovat k jihu.
Zastavujeme se u jednoho z rybníků, kde se minulý rok zdržovaly volavky červené. Jsem zvědav, jestli se nějaká ukáže i letos. Sedíme na hrázi na židličkách a užíváme si trochu toho slunce, které se konečně ukázalo. Vítr je ale studený. Jsou vidět běžné druhy ptáků. Z rákosí zpívá rákosník velký a na suchých větvích trčících nad vodu sedí kormoráni a kvakoš. Jdu se projít po okolí, když mi Pepe volá, že se volavka ukázala. Rychle se vracím. Volavka sedí vedle kormoránů. Krása. Tak tady máme splněno.
Přejíždíme pak do Sedlece, parkujeme, odpojujeme Lolka a já zjišťuji, jak daleko jsou kluci, se kterými se máme setkat. Je s nimi i malý Adam a tak mě překvapuje, že už došli až k Apollu. Jedu jim v ústrety a od Rybničního zámečku jim šetřím kus cesty až do Sedlece. Odpoledne si jdeme sednout ke Kubovi do osvěžovny, ze které se vracíme tak akorát, abychom ještě udělali malý ohníček a opekli buřty. Z remízku nám k tomu pískají mladí kalousi.
Neděle 21. června:
Vstávám brzy. Všichni kolem ještě spí. Vytahuji si židličku a dalekohled a pozoruji okolí – pěnici hnědokřídlou neúnavně hledající v listoví keřů hmyz, drozda zpěvného oddávajícího se zpěvu, pokřikujícího hřivnáče a houkající hrdičky zahradní, zvonky, konopky, stehlíky a hejna špačků opouštějících rákosiny. Po snídani se loučíme s partičkou a jedeme nad Pavlov, abychom vyšplhali na Děvičky.
Počasí připomíná teplotou začínající podzim a dešťovými přeháňkami apríl. Porosty ve svahu rozeznívají hlasy pěnkav a červenek. Na holých stráních se pak ozývají lindušky luční a budníčci menší. Pozorujeme rorýsy zaletující s potravou do kamenných stěn Děviček. Vždy se jen krátce zastaví, nakrmí mladé a zase s křikem odlétají. Když nasloucháme opravdu pozorně, přináší k nám vítr od Pavlova krátké úryvky zpěvu skřivana lesního. V termice se zvedají nad hřeben káně lesní a lidí přibývá. Vracíme se k autu, svačíme a rozjíždíme se zpět do Brna. Byl to i přes občasný déšť prima výlet.
Turisté odpočívající u rybníka zřejmě ani netušili, že je v jejich blízkosti i volavka červená (Ardea purpurea).
